Pořád ta samá píseň, jen jiný okolnosti.

Řídit se heslem pana Daniela.

Zaříkávat.

Představovat si tak moc, až se to stane realitou.

Čaruj. Hraj hru.

U každé drogy existuje silnější dávkování.

"Nikdy se neozve, takový on není."

Kecy.

Někdy se ozve.

Naprosto z ničeho nic.

Přitáhnout se vzájemně v myšlenkách.

Vždycky to uměli.

Vždycky...

Spřízněné duše.

Naprosto iracionální důvod k tomu, aby jí napsal.

Vlastně jen pár vět.

Takových, které ani moc nedávají smysl v kontextu toho, jak dlouho se neviděli.

"Já ti ještě napíšu víc, ale teď to nejde."

Beztak se jen chtěl ujistit, jestli je po té bouračce v pohodě.

Protože to prostě věděl.

Vždycky věděl.

Vždycky...

Vytáhnout ze všech malérů.

Pokaždé.

Všechny možné role zároveň.

Láska, kamarádství, nepřátelé na nože.

Anděl strážný.

Múza.

Někdy stačí jen pár nesmyslných vět.

Ale s jídlem roste chuť.

Jak dlouho vydrží tato dávka?

Your poison running through my veins.

I miss your friendship.

And you know it.

Viď...