Oči se otevíraj s obtížemi.

"Myslíš, že hádky do vztahů patří?"

"Určitě. Jen to nesmíš začínat s tím, že si řekneš: "Já to věděla, že se zase pohádáme."

"Co když mu prostě nemůžu odpustit?"

"Zapomenout nemůžeš. Třeba se časem ukáže, že to je prkotina. Třeba taky ne. Nejlepší je otevřeně to probrat."

"Děkuji ti. Všechno tohle jsem teď potřebovala číst."

"You are clever."

"No, I'm stupid."

"Nejsi :-)"

I hluboko po půlnoci.

Jako by nebylo těch šest let, kdy jsme se přestali znát.

Jako by těch šest let nebylo uvaleno embargo na jeho jméno.

Pravé přátelství může navázat tam, kde přestalo.

A tak ti děkuji, anděli strážný.