Chůva na plné obrátky

Těšila jsem se, fakt hodně, jaké to bude krásné, až si po státnicích udělám krátké prázdniny a budu nějakou dobu dospávat. A co z toho? Nic! Rodinná rada se rozhodla, že už jsem dospěla do věku, kdy na mě můžou hodit břemeno zodpovědnosti. Abych se prý naučila něco, co v budoucnu jistě využiji. A tak dělám chůvu.

Ráda si do noci čtu. Však jsem těch knih na Vánoce dostala asi devět. Chodím proto spát k ránu. V osm už mi však netrpělivě zvoní budík či rovnou mobil, aby bylo z(a)jištěno, že jsem vzhůru a chystám se ke krmení.

Na to, jak je malý, tak je hrozně nenasytný. Chce krmit každé dvě hodiny. Někdy dokonce i dříve… Což o to, kdyby jen často… Kdyby alespoň spořádal cokoli. On je však i hrozně vybíravý! Nechá se krmit stále dokola pouze dvěma věcmi. Ale když nestihnu dojít za ním včas, musím mu dát i předkrm. Jinak se se mnou vůbec nebaví. A pokaždé s ním musím jednat v rukavičkách. Jinak by mohl být oheň na střeše…

Někdy, když jsem netrpělivá, tak se trochu bojím, aby mě sousedi nenahlásili, že ho týrám. Naštěstí nám dal před čtrnácti dny pan odborník razítko, že se o něj všichni staráme vzorně. Na nás si úřady nepřijdou! Navíc mu pravidelně měřím teplotu, tak jaképak vlastně týrání. Spíš nadměrná péče.

Co mi však nejde do hlavy je to, jak jsem vždycky špinavá, po tom, co ho nakrmím. No fakt. Musím si na to brát speciální oblečení. Ale stejně se mi pak smějí, že jsem jako prase. Možná bych pochopila ruce, ale že z toho mám špinavé i nohy, to mi hlava nebere. Věřím však, že trénink dělá mistra a já se to časem naučím. Určitě se to naučím! Starám se o něj totiž teprve týden, ale už začínám poznávat, co všechno umí a co po mně potřebuje.

Stejně se pak odpoledne těším, až se rodička vrátí z práce a převezme to břemeno na sebe…

No jo no, zima na vesnici není nic pro slečinky. Obzvlášť když se po vás vyžaduje, abyste ve dne v noci co dvě hodiny přikládali do pece…