Víla v roce 2016

Už je to nějakou dobu, co jsem tento blog, který měl sloužit k tomu, abych se nevinnému deníčku svěřila se svými tajnými myšlenkami, založila. V roce 2012. O dva roky později jsem si aktualizovala popisek, kdo vlastně jsem. Od té doby utekly další dva roky, takže shledávám za vhodné, abych nyní znovu lehce informace o své osobě poupravila…

---

Jsem skřítek. Víla. Duší. Ne tělem. Éterická, přitom tak přítomná bytost lidská podle UDG nebo podle Kluse bytost z vodních par, živa jenom z Tvého dechu. Vypadám jako čerstvá osmnáctka. Občanský průkaz říká, že je mi čtyřiadvacet. Cítím se střídavě na sedmnáct a na třicet. Šílený rozptyl.

Miluji hudbu. Jakoukoli. Řekněte mi slovo a já vám začnu zpívat píseň, která to slovo obsahuje. Někdy je to peklo, protože ostatní nenechám domluvit a začnu zpívat. Ale když oni si naběhnou vždycky sami… :) Ač mám křehké rysy ve tváři, když mě štve svět, nedám dopustit na metal. Když se cítím melancholicky, poslouchám ploužáky a z očí mi tečou slzy. Jsem schopná poslouchat parodie na rap. Moje životní lásky jsou Vypsaná fixa a Landa.

Jsem normální. Až moc. Hvězdo už mi dávno nikdo neříká. Nevyčnívám z davu, ale miluji chození proti proudu. Pořád se koupu v horských ledových potůčcích a zánět močových cest nebo spálená kůže je jenom vedlejším účinkem tohoto jinak dokonalého zážitku.

Autíčko, kterému jsem důvěrně říkala šrot, už neexistuje. Zbylo z něj pouze "E", které upadlo z jeho názvu, po tom, co ho sejmul náklaďák. A klíčky. Tyto dva artefakty zdobí mou skříň. Společně s pohledy. Protože kdo mě zná, tak ví, že mám ráda ten pocit, když otevřu schránku a najdu v ní dopis s mým jménem.

Na rozdíl od většiny z vás mám stoprocentní jistotu, že jsem dcerou svých rodičů. Už v necelém roce jsem si prošla testy DNA. Tuto malou nehodu splácí otec doteď. A já si nestěžuji. Sice mám povahu na facku, ale jeho geny mi zajišťují ten mladistvý vzhled.

Ráda se miluji a ráda jím. Sladkosti. A nesnáším, když mě někdo do jídla nutí. Zvracím z másla a vajíček. Pomalým tempem se učím jíst ryby.

Bydlím na vesnici. Ale někdy mě potkáte i v největším městě Středočeského kraje. A ne, nemyslím tím Prahu. Hrozně rychle chytám všechny možné přízvuky a nářečí. V Jágrově městě se mi smějí, že říkám "těžké" místo "těžký" a doma zase naopak. Mluvím jako prase, ale psát se snažím spisovně. Občas s tím mám problém, ale snaha se cení. Takže pokud u mě najdete chybu, jemně mě na ni můžete upozornit. Na tvrdou kritiku jsem však velmi háklivá. Citlivá. Duše jako Víla no…

Mám dny, kdy lidi zbožňuji. Mám dny, kdy lidi nesnáším. Ráda se nadchnu pro zajímavé věci a pak se nesnáším za to, když se s tím někomu svěřím a on mi to začne vymlouvat. Jsem, jaká jsem. Nezáleží mi na tom, co si o mě myslí ostatní. Záleží na to, co si myslím já o vás. Mám ráda krásné lidi. Fyzicky i duší. Nemám ráda krávy, které mě nutí žárlit. A obzvlášť nesnáším chytré vysoké tlusté blbky, které si k černým šatům vezmou baleríny se vzorem jarních kytek…!!!

Čím déle studuji obor zabývající se lidskou duší, tím víc miluji děti a tím víc bych nějaké okamžitě brala. Ale kdo si počká, ten se dočká. Doufám. Při otázkách, co bude v budoucnu, se hroutím. Nikdy jsem nechtěla mít dítě tak pozdě, jako měla mě má rodička. Tato noční můra se však s každým dnem stává pravděpodobnější. Pokud vůbec, že...

Až budu velká holka, pořídím si mopse. Možná jsem to měla napsat na začátku. Když si přečtete popis této rasy kdekoli na internetu, bude sedět i na mou povahu. Jsem malá, potřebuji své milované na blízku, vyžaduji vlídné prostředí, mám předkus, chrochtám a dělám vtipné ksichty.

Ráda čtu. Za knížky utrácím nerozumné množství peněž a až závislácky všude možně soutěžím, jen abych je vyhrála a měla ve svém vlastnictví. Knihovny moc nemusím. Místo psaní diplomky přečtu každý měsíc 3 a více knih. Potají se po nocích vracím k Bukowskému a vychutnávám si ta všudypřítomná sprostá slova nejlepšího zástupce beat generation.

Mým přáním je, abych začala zase více psát. Všechno hodit na papír a mít klidnou duši. Kéž by.

Jo a už rok nenosím brýle!

Více se o mně možná dovíte z článků.

Snad mě máte rádi.

A jestli se chcete ještě na něco zeptat…