Pro každou duši ztracenou vřelý slovo

"Pamatuješ si, jak jsme jezdili na školní výlety a vždycky jste se S. soutěžily o to, kdo dřív pozná obilí na poli?"

"Pamatuju. Teď už by to byla vážně nudná hra. Řepka, řepka, řepka, solární panely. ... Řepka."

*

"Co to je za strom?"

"No já nevím, vypadá to divně. Lesklé listy, chlupatý plod..."

"Já to znám, to je speciální odrůda kaštanu."

"Vážně? Já si pamatuji, že jsme tohle jako malé děti, před šedesáti lety, jedly."

"Ale opravdu to vypadá jako nějaký divný kaštan"

"No já nevím, to bude něco exotického..."

"A není to oskeruše? Říkali, že to tady roste."

"Buk, pánové. Buk lesní." Objasnila Víla skupince deseti vesnických důchodců. Smutné.

*

Pět dní do přijímacích zkoušek.

Jen proto, že chci zkusit, jestli se na tu zemědělku opravdu dostane každý.

"Hlásím se na taxidermii a odmítám se bavit s lidmi, kteří to slovo neznají!"

Pět let po maturitě z biologie. Otázkou je, co mi v té hlavě zůstalo, koukat se na to nehodlám. Je to pouze experiment s názvem Jak dutá být na to, aby nebyla přijata...

"Zkušební komisi předložte občanský průkaz a psací potřeby."

Doufám, že mi budou kontrolovat taháky.

*

Sedm dní do závěrečných zkoušek z doplňujícího celoživotního vzdělávání.

"V únoru to dal každý, to se vůbec neboj."

Budu první blbec, který to neudělá?

*

Kofein a pláč.

Hyperaktivita a smutek.

*

Odjet a už se nevrátit. Kéžby...

***

(A nehorší to je, když mu od začátku vašeho narozeninového měsíce říkáte, že chcete do pizzerie, a on si tam pak chodí s kamarády a vám na ty pitomé narozeniny nekoupí nic z toho, co jste si přáli...)