Ples
Po několika letech mi kamarádka nabídla, abych s ní a jejím milým šla na ples. Tak jsem si řekla proč ne, šaty mám a asi před čtyřmi lety jsem na tom plese byla, líbilo se mi tam, hudba suprová, moderní rockové hity… Tak jsem přemluvila Kladeňáčka, že půjdeme.
Problém nastal v okamžiku, kdy jsem si týden před plesem suverénně vyzkoušela šaty a zjistila, že mé prsa měří o osm centimetrů víc než před těmi lety, kdy jsem je na sobě měla naposledy.
Využila jsem příležitostné návštěvy (vysoké) kamarádky a půjčila si šaty od její (malé) maminky, které mi relativně padly. Zase to nebyl takový ples, abych na něj musela mít šaty na míru za tisíce.
Rudé šaty jsem doplnila rudými nehty a psala do Kladna, že potřebujeme rudou kravatu. Tesco naštěstí vyřešilo i tento problém. Nevyřešilo však otázku, jak že se ta kravata vlastně váže. Tak jsem na to šla logicky, nejdřív jsem našla video asi o třiceti krocích. Moc podrobné na mě. Tak jsem si našla obrázek o 4 políčkách, a říkám si, proč jsem to proboha neuměla vázat dřív, když je to tak lehoučké. A dokonce i podprsenku v mojí velikosti a bez ramínek jsem pod ty šaty sehnala. I když tohle byl vážně náročný úkol.
Tak jsme oba byli plně vybaveni a mohli jsme vyrazit.
Ples začínal v sedm. Přišli jsme tam o půl osmé. V osm přišel moderátor. Sál se zaplnil v devět. No ale tak tohle všechno se dalo očekávat…
Co se však čekávat nedalo…
Kapela.
Nikde na plakátech nebyla. Ani na facebooku. Ani na webu. A oni asi dobře věděli, PROČ to nikde nezveřejňují. Tři panáky nejsilnější slivovice nestačily na to, abych se duševně připravila na to, že zpěvák nebude mít ponětí o tom, co to je rytmus, a že písničky mají nějaký jasně daný text!!!
Ples začal písní: "Ďakujem ti že sme spolu žili ja preťal som si žily." Když jsme po vyhlášení tomboly odcházeli, opravdu jsem si ty žíly podřezat chtěla…
V podobném duchu ples pokračoval. Tančit se více méně nedalo na nic. Větou "teď zahrajem něco od těch, co maj ty pokreslené držky" mě donutila jít k baru pro panáka. Jen pro úplnost - začali hrát I was made for loving you baby.
Pak přišlo typické: Po kalíšku dáme, pak si zazpíváme. V jejich verzi to však byl kelíšek.
Těšila jsem se na chvíli klidu. Ale co přišlo pak, to by mě nenapadlo ani v nočních můrách.
Dýdžej Humberto nebo jak se jmenoval. Dědula, kterému si neodvažuji tipovat věk, rozproudil zábavu písní: "Teď k vám děti z dálky letí Kačer! Húuu! Kačer!"
V tombole jsme vyhráli věci na kolo, tak to asi moc nevyužijeme, ale stěžovat si nemůžu. Vrazili jsme do toho stovku a na jedné z těch dvou věcí byla cenovka za 200 Kč. Ekonomicky jsme v plusu. Zajímal by mě však názor těch, kteří vyhráli mléko. Ano. V tombole bylo mimo jiné normální krabicové mléko.
No a nebyl by to ples, aby se nehodnotily šaty. Tak jsem čekala na letní šatičky a podobně, ale byla jsem docela překvapená, že všichni vypadali hezky. Až na tři výjimky. První byla žena v bílých krajkových šatech, pod nimiž měla rudé spodní prádlo. Zezadu vypadala na 20. Když se otočila, mohla mít tak 50. Druhá byla slečna v černých minišatech, pod které si nevzala punčocháče, jako ostatní slečny, nýbrž kytičkované legíny. A třetí slečna si asi myslela, že jde na porno ples, protože shora ji lezly kozy a zdola prdel. Vše doplňovalo stylové tetování ve tvaru pavouka (myslím?) a na nohou žabky. WTF...
Po tom co se z repráku ozvalo: "Žijeme len raz prave tu a prave teraz" jsem to vzdala, a šli jsme radši domů spát.
Buď jsem moc zhýčkaná, nebo stará, nebo se prostě neumím bavit bez většího množství alkoholu v krvi. Ale horší akci jsem asi nikdy nezažila.
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za komentář! :-)