sklíčeně

Tak a jdu být protivná. Nadávat, pindat a vztekat se. Protože tohle už mě fakt nebaví…

Vánoce jsou krásný svátek. Pokud je trávíte s těmi, které máte rádi. Debilní na tomhle je, že pro udržení dobrých vztahů musím kupovat dárek i někomu, kdo mě viditelně nesnáší. Super! A co mám jako takovému hysterickému protivnému člověku kupovat… Tedy ne že by mě nic nenapadalo, ale myslím, že pak už bych k mému Kladeňáčkovi na návštěvu nemohla přijet nikdy.

Tam je vždycky takové dusno, že se mi chce brečet, jen co vlezu do dveří…

Problém č. 1 - Když někoho sere do noci puštěná televize ve vedlejším pokoji, tak proč si do háje nepořídí dveře?! (nápad na dárek - koupit dveře!)

Problém č. 2 - Mám potíže s jídlem. Nejsem zvyklá pravidelně jíst víc než jedno teplé jídlo denně, přičemž z vyloženě horkých jídel zvracím, jsem alergická na milion věcí, a nemám ráda maso. Proto, když kamkoli jdu říkám, že mi NEMAJÍ vařit. Že mi stačí ovoce (jo a to je taky na diskuzi… Kdo z vás strká ovoce do ledničky… Fakt jste si nevšimli, že tam ty jablka a pomeranče ztrácí chuť???) a třeba nějaké pečivo. A jím málo. Jsem Víla, pamatujete? A viděli jste někdy Vílu žrát jako dřevorubce po směně? Ne že… Běžně tam dostávám porce, který by nesnědl ani můj ex, a ten přitom vážil 120 kilo. Já nemám ani polovinu tohohle… Takže jsem se naposledy krásně rozbrečela nad tím, jestli fakt vypadám tak tlustá a nenažraná, že bych jako opravdu měla spořádat tohle všechno, když jsem ještě předtím řekla, že chci méně než obvykle, protože už jsem jedla (a jak já si jako můžu dovolit jíst, když ona mi tam vaří?!) (nápad na dárek - večeře v restauraci, aby viděla, jak vypadá poloviční porce, kterou si běžně dávám)

Problém č. 3 - Klepat ve svém vlastním bytě? Ani náhodou! Tak si krásně v přítmí ležíme v posteli a koukáme se na film, když v tom se posuvné dveře násilím roztrhnou, až z nich vyletí šroubek, ona si to beze slova nakráčí do pokoje, vezme si něco ze stolu, a odkráčí zpátky. Však je tam doma, já jsem jen návštěva. Ale v tu chvíli mi fakt bylo neskutečně líto, že jsme spolu zrovna neměli sex… (nápad na dárek - asi se budu opakovat, ale tohle by opět mohly vyřešit normální dveře!)

Problém č. 4 - Ve všem mám systém, věci plánuji dlouho dopředu. Nenávidím nespolehlivé lidi. Takže pak to dopadne tak, že s jednou kamarádkou jsem domluvená, že k ní pojedu pro vánoční dárek, s druhou, že ji s kladeňáčkem seznámím, těším se do kina na film, který jsem našla, a… A pak mi přijde zpráva o tom, že máma něco potřebuje, a proto nepřijde. Díky. A já zase musím jak retardovaná všem omlouvat, že sorry, ale musíme to posunout… (nápad na dárek - sehnat jí chlapa)

Problém č. 5 - Má učňák, ale dokonale ví, jak to chodí na vysoké, a že přednášky jsou povinné a bez nich tu školu nikdo nezvládne. Ale na druhou stranu vysokou musí mít každý a nemá cenu se bavit s někým bez titulu. Jo a to, že budu Mgr. Psychologie vlastně znamená, že budu prodavačka v lékárně, protože oni mají ve městě lékárnu, která se jmenuje magistra. Logické že? (nápad na dárek - univerzita třetího věku, ale obávám se, že na to je ještě mladá)

Většinou mě všichni mají rádi. Moc jim toho doma nesežeru, vím, kdy se nehodí mluvit, vím, kdy se hodí smát se, neprošmejdím jim celý dům, nekritizuji, ale chválím, poslušně odpovídám na otázky, které mi někdo položí. A pomáhám. Už vidím jiné holky, jak se nabídnou natřít celej plot nebo vystěhovat byt. A přitom se nepřetvařuji, fakt taková jsem. Proto mi tato osoba dává zabrat a já si připadám jako totálně zbytečný člověk, který nemá nejmenší právo na život.

Pořád jsem se snažila být ta hodná a milá. Ale teď už říkám jediné. Nasrat…

Už jsem aspoň konečně pochopila, že ten vtip z kameňáku, kdy muž tchýni kupuje kostkovej cukr jako bonbonieru opravdu může bejt realita.