And I'm not sad... And just maybe...

baví mě do nadpisů dávat kusy textů písniček...

Cítím se hrozně v nepohodě.

Chce se mi spát, ale neusnu.

Chce se mi číst, ale nedokážu se soustředit na první větu.

Chci už mít školu za sebou a zároveň nemám nejmenší energii ten poslední rok dodělat.

Chci žít s Kladeňáčkem.

Chci, ať vyhrajeme ve Sportce peníze na byt v Modřanech.

A ať vyhrajeme tolik peněz, že nebudu muset vydělávat na živobytí.

Ať pouze pro radost pracuji někde v nějaké neziskovce a pomáhám těm, kteří to nejvíc potřebují.

Ať nemusím pořád řešit nějaké pitomé smlouvy, a praxe, a diplomku, a zkoušky.

Chci klid.

Chci si odpočinout.

A hlavně chci, ať se jdou ti teroristé vycpat, protože u té televize jen bulím, a vůbec mi to nepřidává, když tam co půl hodiny běží titulky a zprávy o tom, co právě dělají. (Nejvíc mě dostala reportáž o tom, co zrovna politici dělali, když se to stalo. Ty jo, to je strašně důležité vědět teda. Já osobně jsem v té době čůrala a pak šla do sprchy. A když jsem přišla, tak mi to Kladeňáček oznámil. Jéj, super. - sarkasmus-. Ale na druhou stranu si naprosto přesně pamatuji útok na Dvojčata. S rodičkou v obchodě s oblečením. Zavolala nám to babička na mobil. A ten telefon se tam ve stejnou chvíli rozezvonil více lidem...)

Beru jakoukoli radu na zajímavé seriály či animované filmy. A na knížky, které bych mohla chtít pod stromeček.

A taky na to, kde studentka může legálně sehnat 2 mega...