nikdy jsem nezažila pořádnou dovolenou

Jít v září do školy pro mne bylo vždycky utrpení. Všichni si povídali, kde všude byli na dovolených, počínaje "u babičky" konče "u moře". Já jsem nebyla nikdy nikde. S prarodiči máme stejný dům, takže jít za dědou znamená sejít dvanáct schodů do přízemí. To, že mamce v práci nikdy nedali dovolenou, jsem chápala. O prázdninách mají přece pošťáci nejvíc práce, protože všichni posílají pohledy. Pak jsem vyrostla, rodička si našla jiné zaměstnání s celopodnikovými dovolenými. A na dovolenou jsme nejeli zase. Protože když už jsme někdy měli koupené jízdenky jenom po "blbé" republice, den předem se ji udělalo zle, jízdenky se šly vrátit a já v pokoji probrečela celé noci.

Vzpomínám si, jak měla spolužačka v páté třídě slíbeno, že když na vysvědčení dostane jen jednu trojku, pojedou do Řecka. Dostala dvě a jeli tam stejně. Já měla samé jedničky a dostala jsem řízek a hranolky…

A tak jsem vyrostla úplně a našla si kluka. První prázdniny byly bezvadné. Oba studenti středních škol, celé léto ve stanu různě po čundrech. Druhé léto jsme si zařizovali bydlení, takže na výlety nebyly ani peníze ani čas. A po prázdninách začal vydělávat. Já si začala šetřit, a těšila jsem se, jak se další léto konečně vydáme někam dál. Jeden z těch milionů důvodů, proč jsem se s ním rozešla, bylo to, že v momentě, kdy jsem objednala zájezd do Francie, roztrhl si demonstrativně občanku. A na Masters of Rock se mnou nepojede, protože to je víc než trapné, jet na MOR se svou přítelkyní. Takže jsem měla jet buď já, nebo on. Oba rozhodně ne.

Pak teda nastalo to, co zákonitě muselo, a rozešli jsme se. Loni jsem se do té Paříže s Kladeňáčkem konečně podívala. A tím jsem vyčerpala mé přání o tom, kam bych vlastně vůbec chtěla. K moři ho tahat nebudu, když to tam nemá rád, protože tam byl už tolikrát…A já nechodím ani na koupaliště, tak proč se táhnout k "trochu většímu bazénu" až někam daleko.

Pojedeme na jedny hory tady v ČR. I když bych tak strašně moc chtěla pryč z republiky. I když tohle jsou dost možná poslední prázdniny, protože příští rok bych měla končit na vysoké. Jenže... Stejně je důležitější být spolu, než být spolu na drahé dovolené v zahraničí a chlubit se milionem fotek. Ale trochu mě to mrzí, to ne že ne.

Ale co, snít o tom, že jednou vyhraju cestu kolem světa, a tu si pořádně užiju, to budu pořád! Když si to má naivní dušička bude přát dlouho, tak se jí to jistě splní. :))