rekapitulace 2014

Sice už je leden. Zkouškové. Škola. A na Vánoce a loňský rok už nikdo nemyslí...

Ale stálo by za zmínku jednou sem napsat něco zase hezkého.

---

Celý rok 2014 pro mě byl nádherný. Řekla bych že nejkrásnější ze všech těch let, které jsem zatím ve svém dvaadvacetiletém životě prožila.

Sehnala jsem si kytaru. Sice umím pořád jen tak dva akordy, a to ještě zvlášť, protože nemám tak šikovné ruce, abych z toho udělala dva akordy po sobě, ale to se zlepší. Časem. :-D

Splnilo se mi přání navštívit Matějskou pouť.

Dostala jsem jednu rudou růžičku na oslavu nového trenéra hokejové reprezentace, a na výročí tři růžové.

Udělala jsem souborné zkoušky na psychologii, takže pokračuji čtvrtým ročníkem.

Kladeňáček mě vzal do Paříže. Splnil mi tak můj největší sen. A ne, není to romantické město. Je to město plné bezdomovců, kteří se uprostřed cesty postaví a chčijou do kanálů. Je to město žebráků, před kterými si musíte chránit prsty, nebo vám na ně zapletou náramky. Je to město, kde jezdí metro s normální klikou. Je to město, ve kterém lidi řeknou: "Do you speak English?" a začnou chrochtat. Je to město, které i přesto miluju a jsem ráda, že jsem v něm byla.

Týden po Francii jsme se vydali do Vídně. Pro holku, která byla nejdál na polských trzích, které má defacto za humny to byl zážitek skvělý.

Byl to rok během kterého jsem vypila jednoho panáka slivovice, dva jelziny, trochu ginu a asi deset piv. Což je dost zvláští po roce 2013, kdy jsem každý druhý týden o víkendech vypila na posezení pět piv. A hospodský musel do večerky, když jsme mu se S. vypíjely poslední láhve alkoholu z ledničky.

Rok, kdy jsem kino navštívila víckrát, než za celý svůj život. A Prahu také. A zoologické. A muzea voskových figurín.

Mazlila jsem se s živým lvem a viděla chovatele krmit medvědici medem z dětské lahvičky.

Byla jsem na Kryštofkempu, Klusovi, Kreysonech, Moravských hradech, nesčetněkrát na fixe. Pařila jsem na Visací zámek s matkou, která zpívala "kurvadrát, padesát". A já tam byla nejmladší. Omdlela jsem na Landovi.

Viděla jsem zblízka Jágra. A Pateru. A Haška. A všechny ostatní důležité hokejisty na Zlatém utkání v Jihlavě. A pak taky Pituleho v Kladně. :))

A pak jsem prožila ty nejnádhernější Vánoce. Na Štědrý den za mnou Kladeňáček přijel a dovezl mi obrovské množství dárečků, které jsem si ani nedokázala představit. Asi jsem musela být hodně hodná. Počínaje čokoládami (bylo jich 15, každá zabalená zvlášť), přes diářek s Malým princem, přívěšek na klíče, knížku, až ke vstupenkám na hokejové mistrovství světa v květnu.

Silvestra jsme strávili spolu s učením, televizí, puzzlemi, ginem a šampusem s krtečkem. A bylo nám krásně. Jak já ho miluju. :))

Kéž by ten krásný rok pokračoval dál, když se to tak dobře rozjelo.

Takže i když je už skoro 12. 1. dovolím si vám popřát, aby se vám v tomhle roce líbilo minimálně tak, jako mě v tom minulém.