psi

Předem říkám, že zvířata miluji, ale jsem spíš kočičí typ. Takže JO, JSEM ZAUJATÁ!

**

Letošní rok je v naší rodině bohatý na psí kousnutí. Nejprve strýc kousnut psem, který byl následně utracen. Rodina, které však patřil si koupila stejného čokla, opět ho nenechává očkovat a opět lítá po celé vesnici... Pak bratrance kousnul vlastní pes, když se zasekl do plotu a on ho vyndával. Tohle vlastně nebylo tak úplně kousnutí, spíš se ten pes jenom blbě ohnal a zuby ho škrábnul. No ale na chirurgii skončil taky. Potom znova strýc, když šel uklidnit psa, aby neštěkal. Povedlo se. Když kousnul, už byl úplně potichu. :-D Nejhůř však dopadl dědeček, kterého brutálně napadla čivava. Člověk by si řekl hmm takový malinký pes. Vždyť to ani nemohlo bolet.. Ale pro člověka, který bere prášky proti srážení krve a nesmí se pořezat ani při holení nebo si poranit dáseň při čištění zubů, byla i ta "blbá" čivava dost nebezpečná. Navíc když poranila nejen jednu nohu, ale rovnou obě nohy. Celkem pět kousanců. Majitelka byla u toho, ale nic nezmohla. Mrška se prostě zakousla no...

Do toho všeho k nám v létě při grilování přiběhl pes od sousedů, kteří mají chovnou stanici rotvajlerů. Prokousal se plotem. Při řvaní na sousedku, ať si pro něj laskavě přijde, nám sdělila, že jsme bezohlední, protože pejsek se klidně mohl pořezat a je to jenom štěně, tak proč po něm řveme. Plot samozřejmě nespraví, protože jí nevadí, že je tam díra. A ta zakousnutá slepice? Však co, máme jich přece dalších deset.

...Myslela jsem si, že se těchto pejskařských starostí zbavím, když přijedu z vesnice do města...

Pletla jsem se.

Nastěhoval se pod náš byt nějaký člověk s velmi uštěkaným psem. Za normálních okolností by mi to nevadilo. Ovšem porouchala se mi zvuková karta, takže jsem se rozhodla užít si klidu, nerozrušovat se hudbou a seriály a psát seminární práce a domácí úkoly. Mimochodem momentálně mi jich chybí 7 a asi se z toho zblázním.

Jenže... Pejsek se rozhodl, že od chvíle, kdy přijdu ze školy, což bylo dnes již v devět hodin dopoledne, bude štěkat. Momentálně je o deset hodin více... A on ještě štěkat nepřestal.

Nevadí mi, že se mi tady hýbe postel pokaždé, když projede tramvaj. Nevadí mi, že tady pravidelně při čekání na rozjezdy řvou lidi z Mersey. Ale co mi kurevsky vadí je to, že mě bolí hlava a nedokážu se soustředit. S každým dalším "haf" vymýšlím nový a nový plán jak zardousit majitele toho čokla a doufám, že se mu tam ten pes aspoň pořádně pochcal, když ho za tu dobu ani nevyvenčili.

V září jsem nechápala, proč na bytě pod námi visí lísteček o "čoklech zasraných". Nyní už to chápu. Ale spíš bych tam uvedla jako ty "zasrané" majitele a ne psa, kterému je očividně samotnému v paneláku zle.

Takže pro všechny panelákové lidi: Do háje, když už chcete zvíře, kupte si třeba morče! Šneky. Strašilky. Hady. Co já vím. Nebo klidně i toho psa, ale takovýho který neštěká! Ale probůh, buďte trochu ohleduplní k sousedům, obzvlášť, když je to dům plnej studentů, kteří se vážně musí učit a na nějakou bolest hlavy způsobenou vaší neschopností starat se pořádně o psa, nemají čas.