Because I'm happy...

V rámci prokrastinace jsme si tady přečetla dva články, které jsem psala loni. První ze září a následně ten z listopadu. Je to vlastně rok. Rok, kdy jsem pořád ta nejšťastnější holka na světě.

---

Přesně před rokem jsem plánovala. Jak se rozejít. Jak se sejít. Jak jet do Kladna. Jak to nepokazit.

A mezitím vším plánováním jsem zářila štěstím. Protože mi každé ráno budily zprávy o tom, jak jsem se vyspinkala. Protože jsem každou noc usínala s přáním pěkných snů. Protože od toho probuzení až k tomu přání jsme si psali. O hloupostech. O sobě. O všem možném.

Vím, že to ode mně nebylo hezké zamilovat se, dokud jsem byla zadaná s někým jiným. Uvědomuji si to. Jenže já s ním byla tak hrozně nešťastná, že jsem už ani neměla sílu na to rozcházet se. Potřebovala jsem ten impuls, který by mi onu sílu dodal. A pak si mě našel Kladeňáček. Dodal mi odvahu. A sám byl rozumný. Sám mě zadanou nechtěl. Takže jsem před dvanácti měsíci kula plány, jak ten rozchod udělat. Aby mi neublížil. Aby jemu neublížil. Tak jsem mu dala poslední týden na rozhodnutí, jestli mě miluje, a jestli ano, tak ať mi to po třech letech vztahu řekne. Neřekl. Tak jsem se rozešla a rozjela se do města na druhé straně republiky. Do města, o kterém jsem věděla jen že: "Kladno, to je to město...," uhlí a Jágr.

Tak jsem tam před jedenácti měsíci přijela. S očekáváním, že si o mě pomyslí, že jsem slepice, nebude si se mnou mít co říct, a všechno to bude v prdeli. A taky s tím, že to možná bude úchylák, a fotky toho krásného kluka, co mi posílal někomu ukradl, takže raději s kamarádkou a jejím klukem za zadkem. :-D

Poprvé jsem ho viděla v autě, když kolem nás projel. Dech se mi zatajil a fakt jsem se hrozně bála, že se něco pokazí...

***

A teď tu sedím v jeho tričku, které jsem si tu drze nechala, když naposledy odjížděl. S plyšákem v ruce, který voní jako on. A připadám si jako dítě nebo pořádně zamilovaný blázen.

I když ta dálka někdy bolí...a to fakt hrozně... Tak mě u srdce hřeje, že i po roce od chvíle, co jsem to sem napsala poprvé, jsem pořád ta nejšťastnější. A to vlastně ještě mnohonásobně víc než jsem byla loni.

Moc si přeju...Vážně moc...Aby tenhle stav vydržel ještě chvíli :-)