Usíná, pak pohladí stín.

Dva měsíce neskutečného štěstí, které si užívala plnými doušky.

Deset týdnů, za které se jí splnily snad všechny sny.

A konečně viděla Jágra.

Čím víc se blížil začátek školy, tím víc si uvědomovala, jak to bude v hajzlu.

Úsměv se převlékl za slzy.

Zase brečela ve vlaku před lidmi.

Zase brečí v bytě.

Když do něj přišla přivítal ji nový spolubydlící s textem písně: "Peklo je přímo před tebou, tak vítej synu zpátky!"

A ona vítá. A ví, že to bude opravdu peklo.

205 kilometrů.

Každý ten kilometr bodá do srdce obrovským nožem.

Za každý den bez něj jedna slza. A je jich najednou celé moře.

"Lásko copak se děje?"

A já nevím jak odpovědět.

Nezvládám svůj život.

Už zase...

Venduleee, Huberte, jestli to čtete... přijďte mě odstřelit..nebo aspoň pořádně profackovat.. vy to máte asi nejblíž...