labilní zkoušky

Nedat zkoušku, kvůli které jsem nejela na hasičský výlet, na který jsem se těšila celý rok. Hm, stane se. Ale rozbrečet se u další zkoušky před asi třiceti lidmi? Dobře děláš, Vílo, dobře.

---

Já nevím, jak to dělám, že jsem tak labilní. První zkouška byla z věcí, které jsme vůbec nebrali. Dobře, já se ale učila i tohle. Tak mi to uteklo těsně. V zadání doktorandek pravopisné chyby, nejednoznačné zadání, úplně celé na pytel. Je nás dvacet tak tupých, co to jde opakovat. Úkol, který se zadával k tomuto testu, aby mohl přidat body, jsem neodflákla. Strávila jsem nad ním dlouhý čas. Aby mi ta kravička řekla, že mám zastaralé zdroje. Z roku 2001. Tak jako pardon, ale... Sakra kdo se mi diví, že pořád brečím, vždyť to s takovými požadavky ani jinak nejde...

Dneska u zkoušky problém s učitelkou, které nerozumím, co po mně chce... Tak koukám, pořád nevím, ostatní očividně ví... Tak mluvím, pravděpodobně blbosti, usuzuji ze smíchu okolo. No tak jsem se jako malá rozbulela. No a co...

V pátek mě čeká další zkouška... Já se asi opravdu zblázním. Zase ten pocit, že nic nezvládám.

Chtěla jsem test řešit. No prostě mám smůlu, protože najít ve středu během zápočtového týdne jednu ze čtyř doktorandek, to prostě nejde... Takže si zajedu do Brna 200 kilometrů na otočku příští týden. Však pohoda, busy jezdí zadarmo ne? :))

Zase mi lidi říkají, jak jsem drobňoučká. A křehká. A jemná. A Víla... A já teď nechci...Ne v tomhle období, kdy jsem opravdu zranitelná. Zase si teda obouvám glády, kupuju tmavou barvu na vlasy, utírám slzy, vyhazuju poslední posmrkané kapesníky a do mp3 házím Tarju, Alter Bridge a Within Temptation. Aby se mi to za chvíli zase ohrálo.

A tak píšu seminárky o tom, jak jsem optimistická a v temných nocích přemýšlím o tom, jestli je jistější sežrat prášky nebo jít ke kolejím.

Ale jinak jsem šťastná, no fakt. Osobní život je super. Bez ironie. Ale ta škola mě jistojistě žene do blázince. Bohužel ne pracovně, jako bych si přála.