štěstí se otočilo tváří k té mé

-
Zkusila štěstí. Vyšlo to. A tak se pojede na Fixu do Prahy.
Jste na seznamu hostů. Ach, jak krásná věta.
Nestává se tak často, že by Víla vyhrávala. A teď se to podařilo.
A peníze za cestu? Ty se nepočítají. Stejně by tam jela.

Dva čtvrtky s miláčkem.
A pondělí bude taky.
Pořád tak moc šťastná.
Doteky. Líbání. Úsměvy.
Objímání.

Bude kytara. Bude brnkání.
Těšení se. Na to vztekání.

Pražáckej přízvuk je nakažlivej...

***
Jen jediné je špatně.
Do neděle mám odevzdat práci k souborné zkoušce. Nemám ani čárku. A žádný nápad. Prokrastinace. Se udělá samo. Hm.

Komentáře

Okomentovat

Děkuji za komentář! :-)

Populární příspěvky z tohoto blogu

-
Je jednoduché stěžovat si na věci, které štvou, nebo by určitě štvaly všechny. Neuklidil, nevypral, snědl... Bla bla bla. Klasika. Ale co když duši tíží něco jiného. Něco, na co by si ostatní nestěžovali. Co by brali, radovali se a svět by byl růžovej. Nebo by to naopak hned zavrhli a bylo by to jasný. Jenže někdy to takhle jasné není. Myšlenky vrtají hlavou jako kůrovci ve smrku ztepilém. Stokrát během dne změnit názor. Před spaním polykat hořké slzy. Ráno dát té myšlence šanci. A o pět minut později to zase zavrhnout, jako tu nevětší blbost na světě.    Buď trochu "yes man". Nedělej to! Nechceš to! Vezmi tu příležitost! Utrápíš se. A ty to víš. Přizpůsob se někdy. Dělej věci podle sebe. Nebuď tak sobecká. V tomhle buď sobecká! Zkus vymyslet kompromis. Ale jak?   Když já nevím, jestli to je hrdost, co bych musela překonat... A nebo šestej smysl, kterej mě varuje... Když já si věci potřebuji rozhodovat sama a ne bejt postavena před hotovou věc. Takhle se vztah nedělá přece...
Další informace
-
Vlastně vím přesně, kdy jsem pořádně přestala s blogem. Ve chvíli, kdy jsem všechny ty tajné pocity začala říkat kamarádkám. Jenže blog nesoudí. Písmenka jsou jen nevinné znaky na obrazovce a co z nich je realita a co ne, těžko říct. Proto je asi na řadě začít se z pocitů zase jen vypisovat anonymnímu prostředí internetu. Místu, které nikdo nečte a nikdo nesoudí. Protože možná je mi špatně celý měsíc z toho, kolik těch tajností si v sobě nesu. Možná, kdybych mohla někde vypsat necenzurované verze mého života, zase by mi bylo hej. A nebo taky ne. Ale za zkoušku nic nedám. Minimálně mě to posune v psaní. A to se hodí, když mi teď vyšla povídka, která se lidem líbí. Porno povídka. Je to trochu lol. Ale Freud byl taky prasák a měl stejné zaměstnání, tak co.  Teď ze sebe potřebuji dostat jedinou věc. Nevím, jak ho nazvat tak, aby v tom nešel poznat, protože má rodinu. Zní to jako začátek průšvihu, co? A možná taky je. Říkejme mu barman. Sice to jeho povolání vůbec není, ale v baru jsme se t
Další informace
-
Víš, já to na tom tvém hlase slyším. Říkej si co chceš, ale je to tam. Když se zase tak měsíc neuvidíme, tak tě to přejde, tak jako už to tady bylo. Ale teď to tam máš. Tu jiskru. Tu kterou zapíráš. Ale víš, když jsme se tady prali, lechtali a smáli se, tak jsme to v těch očích viděli. Měl jsi tam ty jiskřičky. Měl. Tak mi nekecej.  Víš, chtěla bych ti říct jednu věc. Jedno tajemství. Tohle je poprvé, co je to všechno tak moc opravdové, že se toho bojím.
Další informace