krokodýl ten se má

ten má hubu plnou zubů.

---

V osmi letech mě jedna milá paní zubařka traumatizovala tím, že mi vytrhla nervy jedné stoličky, zaplombovala ji špatně a tím mě odsoudila k naprosté záhubě. Do té doby jsem žádný kaz neměla, zuby bílé jako perličky. Ještě aby ne. Měla jsem čerstvě "nové" zuby a ne mléčné. Jenže tahle s prominutím kráva do mé malé dětské pusy valila dospělácké nástroje a místo opraveného zubu mě tak bolel obroušený jazyk a podobně. Nehledě na to, že osmiletému dítěti trhat nervy není prostě normální, ten zub na tom tak hrozně nebyl. Od té doby se těchto ďábelských pracovníků bojím jak čert kříže. O to víc, že mám v těle nedostatek vápníků, a navíc i když si je čistím pravidelně a vždycky mě za to zubaři chválili, tak se mi kazy množí jako houby po dešti. A žádný zubař mi nikdy neřekl, čím to je a jak proti tomu bojovat. Ukončili to tím, že je mám po rodičích.

Kráva zubařka mi také řekla, dokud jsem na to měla (rodiče měli) peníze, že rovnátka nebudou potřeba. Takže teď je mi skoro 22 a jsem křivozubá jen proto, že jsem v dětství natrefila na takovou...

Jak mi bylo 12, odešla na mateřskou a já jsem tím svého zubaře ztratila, takže jsem to vyřešila v patnácti na pohotovosti, kdy jsem dostala druhou plombu, na ten samý zoubek, a v osmnácti se u nás ve městě zjevil mladý čerstvě vystudovaný muž, který nabíral nové pacienty, tak jsem k němu začala chodit. Další životní chyba. Dva zuby mi vytrhnul (proboha proč???) a tenhle, co mě nejvíc trápí, nevyřešil. Ale vůbec. I přesto, že jsem ho prosila, jestli by s tím mrtvým zoubkem něco udělat nemohl.

***

40 minut zpátky

Víla si pojídá polomáčené sušenky.

Křup. Křup. Křup. Třetí křup znělo trochu jinak. Hm, nebudu tomu přikládat pozornost. Křup, křup. Sakra to mi drobek vletěl pod jazyk? Proč to tak škrábe. Zkusím tím jazykem, jestli to tam někde najdu. Nic. Jdu do koupelny, otevřu pusu...

***

Až teď se mi podařilo přestat brečet. Prostě se mi ten zub vylomil. Tak jsem ho z tý dásně vyrvala. Krev žádná, respektive jen jedna kapka, rvu lépe než zubaři. A čeká mě další návštěva těch zlých lidí, kteří mi ubližují. A už brečím znova, jen když si představím, jak do té ordinace vcházím, jak to tam typicky smrdí...

Není mi 21. Ne mi znova osm, bolí mě celá pusa z toho, jak mi do ní zubařka cpe nástroje větší než má hlava. A já se celá klepu....