zvláštní vílo zvláštní cíle máš

Blíží se konec roku a všichni bilancují. Uvažuji, jestli je správné dělat to. Ale asi ano. Napadají mě samé fajn věci. Asi za to může ta seminární práce o pozitivním myšlení při odbourávání stresu, kterou jsem před chvílí odevzdala.

Něco, co mě dlouho trápilo, mě najednou netrápí. Má duše se osvobodila z pout.

Dostala jsem se do vztahu, kde se konečně cítím jako já. Jako opravdová éterická Víla. Slovo, které původně znamenalo bláznivá. A přesně tak si nyní připadám. Po několika letech v alkoholovém opojení ho nyní dobrovolně odmítám. Nemám tu potřebu. Neflirtuji s jinými, protože prostě nechci. Nepotřebuji si vynahrazovat něco, co by mi scházelo. Protože mi najednou nechybí nic. A to jsem si myslela, že jinak žít neumím. Dušička si létá v sedmém nebi a ten pád možná bude tvrdej, ale dokud nepadám, nemám proč se tím strachovat.

Naučila jsem se o sebe konečně pořádně starat. Jako rozmazlený jedináček, který rovnou přešel do bydlení s přespříliš se starajícím přítelem jsem k tomu dostala příležitost až nyní. V jednadvaceti letech. A je to fajn. Vědět, že všechno dokážu sama. Je to přímo skvělé. Jen mě trochu štve finanční závislost na rodičích. Ale se školou každý den, kdy po mně rodiče vyžadují, abych na víkendy jezdila domů, brigádu neseženu. Je to nad mé síly a časové schopnosti. Snad to příští semestr vyjde lépe. Každopádně k tomu starání se patří, že přes nedostatek času jsem si začala pravidelně sama zatřihovat a prostříhávat konečky vlasů. Jde mi to.

Na první pokus jsem zvládla zkoušku z opakovaného předmětu. Na plný počet bodů. Což mi jen potvrdilo, že dokážu vše, co si zamanu. Tvrdohlavost se mnohdy vyplácí. Jen musím přestat být tak blbá, abych svou vlastní vinou opakovala že... (I když to, že to opakovalo 50 % lidí a když nám změnili učitele, najendou na tom předmětu vypadlo jen pár procent, jako u ostatních, to taky o něčem vypovídá... A tím nemyslím, že by zkouška byla jednodušší. Jen to, že tato paní magistra dokázala nezáživnou látku a otázky u zkoušky podat pochopitelněji než pan profesor nafoukaný.)

Zjistila jsem, kteří jsou ti praví přátelé. Ti kteří si i přes nedostatek času a studium na druhé straně republiky dokážou udělat čas a na pár hodin se sejít. Ne ti, kteří bydlí v místě srazu, vědí to měsíce dopředu a v ten den to odřeknou. Protože se potřebujou osprchovat a jsou děsně ale vážně děsně unavení.

A nakonec snad už jen, že ve hře, kterou hraji, jsem z 260 000 registrovaných hráčů aktuálně 60 nejlepší. Aniž bych do toho nacpala tolik peněz co ostatní. Je to hloupost. Ale mne to radost dělá.

...Svět je zas nádhernej, ne zlej...