to, co se dalo už delší dobu čekat

21. 7. 2010 to všechno začalo. Léto, chata, malá postel, sex. Víla si myslela, že je to takové příjemné zpestření prázdnin a toho kluka už nikdy v životě neuvidí. Jaké překvapení bylo, že celý zbytek práznin strávila u něj doma. A tak spolu začali chodit. Rozhodně to nebyl ideální vztah. Ale snášeli se. V posteli jim to klapalo. Bylo to super.

Jenže pak se stalo, že ten vztah začal umírat. Asi přesně po třech letech. Místo, aby spolu Víla s Milým bydleli, odstěhovali se. Ale stále to táhli dál. Stále nějak doufali, že to nějak zvládnou.

Nepovedlo se. A tak se Víla odhodlávala. Přemýšlela a probírala to ze všech stran. Až přišla středa 27. 11. 2013, odhodlání dosáhlo nejvyššího stupně a Víla celý ten zkomírající vztah ukončila. A plakala a plakala. Protože čekala, že se o sobě dozví, že je kráva, jenže místo toho se dozvěděla, že k Vánocům měla dostat byt v Adamově. Ale pak si řekla, že je rozchod lepší teď než až kdyby měla v bydlení spoléhat opět na někoho jiného. Plakala, když se dívala na jeho nově založený facebook, kde si dal fotku z toho krásného červencového dne - a ji odřízl. Nečekala takové naschvály. Měla v srdci zvláštní prázdno, když objímala jeho plyšáka. Na druhou stranu se jí strašně ulevilo. Že to zvládla. Že to proběhlo v klidu a bez negativních emocí. Po čtyřiceti měsících všechno zahodila, ale nelitovala toho.

A tak nějak proto nemám čas sem psát. Venduleee, na ten řetězák stále myslím, já ho sem fakt dám! Slibuju! :D

Ale ještě předtím vám tady nejspíš napíšu pohádku o tom, jak je Víla nepoučitelná kravka a místo truchlení začala po dvou dnech chodit s jiným :D