upside down

Vzdycky me to preslo hned. Takove to poblouzneni mysli. Vzdycky to chtelo trochu casu a odeznelo to.

Ted blaznim. Hraju si na pubertacku. Promyslim plany. Chci mit vsechno pod kontrolou a pritom se nechat prekvapovat.

Nadavam na prazaky a stejne to jejich ej uz denodenne pouzivam. Rika se, ze lidi s hudebnim sluchem chytaji prizvuky takhle rychle. Tak proc zpivat neumim?

---

*povzdechnuti*

Cim dal tim vice se setkavam se zadanymi blbecky, kteri pisou cely vecer sve holce jak ji miluji, pak se trochu opijou, a tahaji me do postele. Nedavno jsem jednomu takovemu rekla, ze ho znam par hodin, tak se s nim nevyspim, ale ze se muzeme setkat priste... Myslela jsem, ze vystrizlivi, ja jeho vztah udrzim, a vsem bude hezky. Vystrizlivel, vsem povidal, jak svou lasku zboznuje, nikdy by ji nepodvedl, a stejne mi napsal, kdy se teda setkame. A pak se holky jsou naivni...A pak ze mam chlapum verit...A kdyby takovy byl jen jeden, ale tech blbcu se kolem me roji mraky...

*konec povzdechnuti*

Delam chybu. Delam asi milion obrovitanskych chyb. Ale usinam a probouzim se s usmevem v tvari. A o tom by ten zivot nejspis mel byt.

Cely svet je vzhuru nohama. Upside down. Jak muze byt ta vecne zoufala holka najednou nejstastnejsi pod sluncem? :) Je to opravdu tim, ze mrchy jsou stastnejsi nez hodne holky? Jestli jo, tak hodna uz byt nechci... Uz se toho usmevu tak lehce nevzdam.

Jen cekam az to vsechno zase obrecim... Ale ted ne. Ted jeste neni ta prava chvile...

Jen mi neco vrta hlavou... Jak muzu k nekomu, koho znam par mesicu, citit vic, nez k cloveku, se kterym jsem stravila tri roky? Proc me vubec nemrzi, ze ty tri roky hazu za sebe a vrham se do neznama? Jak poznam kdo je ten pravy?