první máj

Byl pozdní večer, první máj. Večerní máj, byl lásky čas... Kdo to nezná. Nebyl sice večer, ale první máj slavili na onom místě všichni. Svátek lásky, práce a čarodějnic.

---

On tam stál kousek od ní a usmíval se. Odešel. Zesmutněla. Ne výrazem. Duší. Nenápadně. Ale nechtěla tomu příkládat pozornost. Byla daleko od Brna. Sto padesát kilometrů od místa, kde se stýkali. Kde se vídali. Už tak bylo víc než štěstí nebo náhoda, že se zde potkali. Aspoň letmo, když už ne víc.

Asi za deset minut se vrátil. Zastavil se na tom výhodném místě, ze kterého se mohli navzájem pozorovat. Stál tam s větví od třešně připnutou na klobouku. Držel se bokem a usmíval se nad ní. Za chvíli k ní přistoupil. Ona tam byla s dalšími lidmi. On přišel za ní. Jen za ní.

"Vílo, je první máj," culil se. Vždycky se jí líbilo, jak mluvil tiše. Skoro šeptal.

"Mám zakázané se líbat. Musím uschnout," řekla pravdu.

"On je tady?" rozhlídl se a hledal jejího Milého.

"Není."

"Co oči nevidí."

"Martine, já nemůžu. Nesmím." Podívala se na něj smutně. On vyčítavě. A zarmouceně. Ten pohled byl takový, aby si toho nevšíml nikdo z těch, kdo tam s ní byli. Ostatně i z těch, kdo tam byl s ním. Ten pohled trval okamžik. Říká se, že jsou to právě dvě sekundy, kdy je akceptovatelné dívání se z očí do očí, aby to nebylo trapné, hloupé a nepříjemné. Tenhle pohled trval déle. Skoro až nekonečně. A přitom to byly právě tyto dvě krátké vteřiny, za které si nikdo nemohl dosadit nic jiného. Tak krátké a přitom tak dlouhé. A tak těžce vysvětlitelné. Kde jsou ty časy kdy svou duši uměla popsat do podrobna.

Taky se říká, že lepší než polibek je ta chvíle před ním. Ta nervozita. Očekávání. Pomalu se k sobě přibližovali. Pořád s pocitem, že se líbat nesmí. Stále vypadali stejně sklíčeně. Přivřeli oči. Oba. I když ona zásadně oči nepřivírá. A letmo se dotkli rty. Usmáli se.

Stejně nenápadně jako přišel i odešel. Už se zbytek dne neukázal. A tak dostala prvomájovou pusu od svého Prince. Daleko předaleko od "jejich" místa. Města.

*ps: opilé se špatně píše...tak pššt...