Je to zlý

Kdybych zítra ráno neměla zkoušku, rozpracovala bych to víc. Ale teď to nejde. Vlastně bych neměla psát ani tohle...Ale aspoň tak krátce tedy. Kdybyste měli chuť prokrastinovat stejně jako já...

---

Když se čistá duše jednou dotkne zla, už nikdy nebude čistá. Vždycky jí tam zůstane ten kousek temnoty. Kousek, který se bude už jen rozrůstat. Proč? Protože zlo je mocné. Vyvolává příjemné pocity. Člověku se zalíbí. Nechá se jím ovládnout.

Lidé říkají, že pravá láska je lék na všechno. Jenže jsou slečny, minimálně jedna malá víla, která na lásku nikdy nevěřila. A je to od ní sobecké, cynické a hnusné, když má přítele. Ale ani ve svém okolí tu pravou lásku nikdy neviděla. Nevyrůstala v harmonii a přátelé říkali miluji tě každý týden jiné(mu). Nebylo nic, co by ji donutilo na lásku uvěřit. Natož tu pravou. Její duše se nenechala obelhat tak lehce, jako duše jiných. Ta její totiž byla rozervaná. Na kusy. Temné a prohnilé.

Rozervala si ji sama. A nebyl nikdo, komu by mohla svěřovat ty nejtajnější věci. Všichni by ji odsoudili. Do jednoho. Ona by je chápala. Odsuzovala se za to taky. Ale jak se to říká - co peklo schvátí, nikdy nenavrátí.

Své nedostatky si kompenzovala na duších okolo. Lepila je. Ale s tou svou to nikdy nedokázala. Protože když železo zrezaví, už nikdy nebude tak lesklé. Stejně tak to je s duší, která projde korozí. Z duše je kříž. Hoří. A pomalu zapaluje i tělo.

Obraz Doriana Graye by mohl vyprávět…