Vstávat a cvičit
Když jsem loni bydlela v Brně, byla jsem úžasně štíhlá. Mohly za to hlavně ty mé hladovky, protože v menze jsem po pár pozřených pokrmech odmítla jíst a zásadně nevařím. A i kdybych vařila, tak se mnou loni bydlely takové dvě pindy, které hrnce a sporák zásadně neumývaly, takže se mi z toho žaludek zvedal jen když jsem kuchyní procházela. Ta představa, že bych tam měla jíst, mě děsí do teď. Cpala jsem se teda osm měsíců jen tmavým pečivem a jídlo si vozila od přítelovy maminky. Vyhovovalo mi to. Vypadala jsem prostě hezky.
Za měsíc to bude rok, co bydlíme s přítelem. Oficiálně máme svůj byteček až od září, ale od května jsem se přestěhovala do bytu jeho maminky, protože se mi tam prostě líbilo. :D Za tu dobu jsem přibrala takovým stylem, že vypadám jako prase. Opravdu, stačí začít chrochtat. V MHD můžu začít říkat, že jsem těhotná, ať mě pustí sednout. Hore mám jen pět kilo, ale to břicho je velké o dost centimetrů.
Nechápu ty slečny, které jsou dobrovolně tlusté. Dobrovolně znamená, že nejsou nemocné, nesnaží se nic dělat s tím, jak vypadají, necvičí, všude se vozí autem, a stravují se zásadně v mekáčích, menzách a podobně a zdravá strava jim neříká nic. Na druhou stranu nechápu ty holky, co vypadají jak v časopisech prošlých photoshopem.
Ale o tomhle jsem tu vůbec nechtěla začínat. Při pohledu na sebe jsem si uvědomila, že by bylo dobré začít cvičit. Po sto letech. Protože jestli mi ten kluk loni na MORu řekl, že mám velkou prdel, tak nevím, co by řekl teď. Že jsem kobyla nejspíš. Pamatovala jsem si cviky ještě z posilování, na které jsem chodila loni v rámci vysokoškolského povinného tělocviku. Během chvíle jsem udělala 80 sedů lehů. Udělala bych i víc, ale myslela jsem, že mě druhý den bude bolet břicho a nemůžu se přece tak přetěžovat. Pohoda. Břicho mě nebolí.
Ale už NIKDY nebudu dělat dřepy! :D NIKDY! Kromě toho, že mi brutálně křupají kolena s každým dalším dřepem víc a víc, večer jsem se vsadila s Milým, kdo za minutu udělá víc dřepů. Zkuste si to jen tak ze srandy stopnout a napište mi, kolik těch dřepů uděláte vy. Chci vědět jak velký sráč jsem. Musíte však podstoupit to riziko, že se druhý den nepostavíte z postele, stejně jako já. :D
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za komentář! :-)