neříkej mi tak

Nejsem zvyklá, když mě někdo oslovuje mým jménem. Mně se to jméno ani nelíbí. Mohla jsem sice skončit s nějakou Helgou nebo Gizelou (takhle máme s přítelem v plánu pojmenovat dceru, kdyby nám selhala antikoncepce :D), ale stejně... Podle wikipedie v roce 2002 mělo stejné jméno dalších 27000 žen. A já neznám ani jednu, která by se jmenovala stejně...

A vlastně do nedávna jsem neznala ani nikoho, kdo by mi jménem říkal. Přítel mi říká přezdívkou, doma mi říkají Miško (mé jméno má do Michaely hodně daleko), cizí lidi mi říkají vílo/beruško/princezno, kamarádi a kamarádky mi říkají debile/ty vole, a ostatní si najdou nějakou odvozeninu z mého jména, ale nikdy ho nepoužijí tak, jak je v občance.

Vlastně jediný, kdo mi kdy říkal jménem byl můj třídní na střední. I na facebooku a v e-mailové adrese mám to jméno tak, jak jsem zvyklá nejčastěji slyšet. A serou mě lidi, kteří to neumí respektovat. =D

---

Včera jsem seděla na nudném semináři, hledala si na internetu nový mobil (což mi připomíná, jaké máte zkušenosti se Samsungy? Konkrétně Samsung galaxy s III mini?), protože ten telefon, co mám teď, funguje naprosto dokonale...než s ním chci volat. Za poslední týden mi odmítl sám od sebe přijmout hovory, někdy ani nezazvonil a vrcholem se stalo jeho číslo, kdy byl položený přede mnou na stole, zamknutý display, a zničeho nic začal sám od sebe telefonovat. A hovor nešel vypnout. No a vysvětlujte pak tomu člověku, že vy jste mu fakt nevolali. :D

Zpátky k tématu. Seděla jsem si tak, čtu si, hledám si, když slyším spolužáka, jak křičí nějaké holčičí jméno s dodatkem: Chytej. Nepřikládala jsem tomu pozornost. Až když zavolal asi potřetí, tak jsem se teda otočila, abych viděla, proč ho ta holka ingoruje. Než mi došlo, že to jméno, které volá, je moje, a že se mi snaží nabídnout buchtu. Jsem ráda, že jsem si za tři a půl semestru stihla vycvičit jednoho z mála kluků na oboru, aby mi nosil svačiny, ale asi bych měla zapracovat na tom, jak mě oslovuje. A je mi trapný říct, aby byl tak hodný, a neříkal mi jménem. Jinak je totiž strašně fajn. Díky němu mi nikdy není zima, nikdy nemám hlad, mám vysvětlené učivo, vždy si mám kam sednout, otvírá mi pití, chodí se mnou po schodech místo výtahem, a podobně. Jak to tady tak píšu, začínám chápat, proč na něj Milý žárlí. Ale to, že mi říká tak, jak nesnáším... Za to u mě má pořád velké mínus.

Takže jestli se někdy dozvíte, jak se jmenuji, tak mi tak, proboha, neříkejte. :)