Nabízím život ke sdílení

Den za dnem utíká a já opět přestávám mít čas na všechno, co bych chtěla. A na všechny, které bych chtěla opět vidět.

Každodenní stereotyp. Dojíždění do školy. Vztekání se, že mi opět tyká prodavačka; na druhé straně usmívání se, že mi průvodčí říká vílo. Smát se na celý svět. Brno s ostrými rysy v nových brýlích. Poznávání nových lidí, neustálé se seznamování. Obor s milionem lidí - z toho znám už asi 900 000.

Flirtovat, pít, oslavovat. Během plesu jsem utratila osm stovek. Opravdu je mi záhadou, jak sem i to povedlo, když jsem se stále nechávala někým zvát. Mám modřinu pod třemi prsty na noze. Cizí slečna měla podpatky, ale očividně v nich chodit neuměla. Donutila jsem tančit Milého. Na oplátku mi zakázal jít na koncert, na který jsem se půl roku těšila. Něco za něco. Jsem káča no. Vyhráli jsme šestnáct kondomů pofidérní kvality. Doma jsme je nafoukli a pinkali jsme si s nimi. Máme na zdi krásnej flek. Vyhráli jsme i kytku. Máme ji od soboty a stále nechcípla. Život je krásnej.

Po půl roce jsem se snažila zaparkovat s autem. Nevyšlo to. Mám malé auto. Parkuji přes dvě parkovací místa. Jsem žena. Mám to na autě napsané. Tak se s tím smiřte. Neumím parkovat, ale umím opravovat počítače. Tak co jako.

Seznamovali jsme s přítelem naše maminky. Ten desetiletý věkový rozdíl je mezi nimi poznat. Vzhledově. Jinak jsou obě stejné. Já je mám ráda stejně. A milý snad taky (ačkoli ta má ho méně sere :D a mě zase naopak). Aby nedošlo k omylu, tak my s přítelem mezi sebou nemáme žádný věkový rozdíl. Jen jedna z našich maminek porodila později než bylo kdysi ve zvyku.

Vedle postele si alergická holka dala klec s křečky. Je to dva dny a spotřebovala jsem teprve jeden balíček kapesníků. Síla vůle je mocná. Tak to prosimtě, vůle má milovaná, nevzdej!