A ruka bolet nepřestává.

Spadla jsem. Ve čtvrtek. V Bystrci. Na jediné hromádce sněhu v celém Brně. Opuchlý loket už sice nateklý není, ale modřina stojí za to. Navíc s ním stále nemůžu pohnout do určitých úhlů. Ačkoli, při tom pádu to vypadalo hůř, než jaké to pak doopravdy bylo. Ale stejně to bolí...

---

***

Zase si na dva dny zopakuji, jaké je to bydlet v tom krásném moravském městě. Budu mít svůj pokoj. V bytě plném mužů. Tedy pokud si to můj milý nerozmyslí a pustí mě. O čemž tedy pochybuji, takže mě zase čekají domácí scény a tajné utíkání. Jako naposledy před... v září. Achjo...

Vím, neměla bych s M. tajně chodit kouřit na záchody. Obzvlášť když on je kluk a já holka. Vím, že to ode mě není fér, když milému kouření zakazuji. Vím. Ale lm prostě nesmrdí tak jak ty jeho startky. Nemůžu si pomoct. A taky vím, že je ode mně pak opravdu troufalé chtít po milém, aby mě u M nechal přespat... Ale tak snad mi má věřit no. Stejně jako já věřím, že on do těch vesniček a měst okolo Kroměříže jezdí opravdu jen za kamarády. Jenže on se aspoň jako ožralý chová pořád stejně... Narozdíl ode mne. A proto se snažím nepít. Většinou. Protože víme až moc dobře, jak to potom dopadá.

***

Nepřestane mě udivovat, za co všechno mi úchyláci na lide.cz nabízejí peníze. Po úžasném týpkovi, který mi chtěl dát peníze za to, že ho kopnu do koulí, se mi nabídl další, který mi zaplatí tisíce za to, že si s ním budu psát, a ještě další, který mi chce dát peníze za mé spodní prádlo. Fetišista pitomej.

***

Třídní učitel ze střední (to je ten, komu vděčím za Fixu,) mě naučil poslouchat novou kapelu. Zrní. Slepice nejsem, ale doma nám nic jiného nehraje. Než mě to zase přejde.

***

Od chvíle, kdy mi pod nohou mého přítele umřel tablet se čtečkou jsem utratila nechutné množství peněz za knížky. Musím se naučit chodit do knihoven, nebo bude můj rozpočet za chvíli dost zruinován. Ale já nemám ráda knihovny! Nemám ráda lidi! Ne a ne a ne!

***

A poslední věc z nedávné doby. Jsem vyděšená. Já nevím, beru vztah s milým vážně. Fakt moc. Ale když mě jeho maminka představuje jako svou snachu, tak mě to opravdu děsí. Já přece nejsem tak stará, abych byla něčí snacha! Uaaaaaaaaaaa.