Nestíhám nic

S úspěchem jsem si zajistila, že mě nejspíš ani v tomto semestru nedostanou a ze školy nevyhodí. Kupodivu. Chyběl mi takovýhle kousíček. A stejně si pořád budu stát za svým, že to není a nikdy ani nebyla moje chyba.

---

Většina profesorů na té škole je úžasných. Fakt. A pak se mezi němi najdou debilové. Idioti, kteří na poslední přednášce řeknou doslova (cituji, máme z té přednášky pořízenou nahrávku a navíc jsem byla i osobně přítomna) : "Na zkoušku se stačí naučit z materiálů, které máte na internetové stránce ******.cz. Nic víc po vás chtít nebudu." A tak tedy jdete na předtermín naučeni všechno z téhle stránky i po zpátku. A ke svému zděšení zjistíte, že tam z téhle stránky je jedna otázka. Z dvaceti. Tak se tedy chcete přihlásit na další termín. Jenže na ten nemůžete, protože je vypsát jako "pouze řádný" a ten už jste si vyčerpali. Tak se zapíšete na další. Spolužáci vám pak sdělí, že na tomto termínu dal opravdu vše, co slíbil, a ještě je nechal samotné si to opravit. Pěníte vzteky a říkáte si, že by teda nakonec zmoudřel a opravdu dodržel to, co slíbil? Jdete na váš termín. Nadrceni tím, co jste četli na té stránce už předtím a různými výpisky, které jste k tomuto předmětu našli na internetu z Univerzity Karlovy. A říkáte si, jo, to dám. Z dvaceti otázek už ani jedna není z toho, co slíbil. Ale vy jste četli i jiné materiály, takže jste si jistí už více otázkama. Asi pěti. Serete na všechny ostatní zkoušky a procházíte s E a odřenýma ušima, protože se učíte JENOM na pitomý zápočet. Jdete do knihkupectví vyhodit 600Kč za knihu s třemi sty stránkami. Knížku si přečtete. Víte už, co máte čekat. Sedíte nad tím týden v kuse. Nespíte, na ostatní jste protivní a jen se učíte. Pak příjdete k testu a jsou tam otázky, jejichž odpovědi sice opravdu uváděl v textu, ovšem kurzívou v závorce. No a vás málem mrdne. Takže v indextu máte NNN a máte problém. Protože je to předmět, na který navazují všechny další povinné předměty v dalším semestru, tento předmět se vyučuje znovu až za rok a povinně volitelné si zapsat nemůžete, protože ti páťáci, čtvrťáci a třeťáci vám to už všechno vyžrali. Pak tedy píšete všude různé žádosti o výjimky, nikde vám neodpoví a jste zoufalí. No a nakonec se teda obrátíte na spolužáky, abyste zjistili, že jste takový trotl jediný v celé třídě a oni vás uklidní, že je vás takových daleko víc. Aspoň, že tak...

Jinak si teda užívám prázdnin a na nic nemám čas. Během dvou dní se mi podařilo posládat puzzle (1000) od Milého, které jsem dostala k Vánocům. Po nocích dočítám Nespavost od Kinga na čtečte, přes den čtu Pravdivý příběh o Nirvaně a sleduju Gilmorky, ve kterých se vracím do dětských let. Zítra jedu k rodičům, kde musím akutně sehnat šaty, abych mohla na ples a o víkendu zase domů, abychom mohli sehnat oblek Milému. A kravatu v barvě mých šatů samozřejmě. Chtěla bych stopnout čas. Aspoň na chvíli, protože příští týden znovu začíná semestr, tentokrát s lepším rozhvrhem, a já nemám čas ani na to užívat si pořádně volného času na blogu. Čeká mě ještě knížka Walking Dead (Kirkman) a pak Pytel Kostí (King). Do toho si chci přečíst ještě Hobita (to by snad byla i urážka psát toho autora, to musíte vědět :D) a Smrt Zajdy Munroa (Cave), protože to na mě už dávno čeká v elektronické podobě. U rodičů mám ještě rozeskládané puzzle s tygry a stěžují si, že už se návštěvy ptají, proč to nedoskládám, a navíc by se rádi ke skříni dostali i jinak než krkolomnými pohyby, aby mi náhodou něco nezašlápli. Slíbila jsme asi milionu lidí, že se s nimi uvidím a musím ještě navštívit kadeřnici, nejlíp aby mě ostříhala dohola a vlasy prodala. Stejně si zase nechám ustřihnout jen konečky. Za dvacku.

A teď musím běžet na poštu, než se tam dovalí důchodci, abych si mohla v klidu vybrat výhru ze Sportky. Ty statisíce, které jsem tam včera vyhrála :D

Prosím, zastavte mi svět, chci mít čaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaas.