zkoušky, zkoušky, zkoušky

Při podrthávání materiálů na čtvrteční zkoušku mi došly barvičky. Modrá, oranžová, zelená, žlutá. Víc jich nemám. A nemám ani obyčejnou tužku. V celém domě není žádná tužka! Tohle beru jako projev obrovské krize. Asi jsem ještě od maminky zvyklá, že ať jsem hledala cokoli, tak se stačilo zeptat se jí, a ona mi řekla, kde to najdu. Počínaje kalhotkami se srdíčkama konče třeba izolepou. Za to tady... "Miláčku? Máme tužku?" "Huh. Tak to fakt ne." Takže příští cestu do Brna se musím zastavit v papírnictví, nakoupit si fixy, pastelky, zvárazňovače, tužky, propisky a linkované bloky. Výbava jako pro prvňáčka.

---

Včerejší zkoušku jsem zvládla. No dobře, zvládl by to i retardovaný kůň se zavázanýma očima. Ale to nic nemění na tom, že mám potřebné kredity pro postup do dalšího semestru. Na začátku ledna!!! Konec nervování a ty další čtyři předměty můžu dát s klidem na duši, že už mi jde sice jen o to, abych nemusela prodlužovat délku studia, ale ve čtvrtém semestru už jsem. Haha. Přijímám gratulace. ;)

Už na sobě opět pozoruji znaky toho, že jsem přeučená. Abych vám to přiblížila, naprosto mě vystihuje toto video.

Ovšem ani tohle stále nemá na to, jak jsem před maturitou běhala po baráku s šálou omoutanou kolem beder, mrkví (,kterou jindy nejím) v puse, a zcela vážně jsem všem říkala, že jsem zajíc. I návštěvám. Opravdu se divím, že na mě nikdo nezavolal pány se svěrací kazajkou.

Tady už takové hlouposti nedělám. Přeci jen se musím před Milým klidnit. Včera jsem asi jenom děsila lidi na ulici. Protože bydlím v přízemí u hlavní cesty a nenapadlo mě nic jiného než si začít zpívat při otevřeném okně.

Už chci ať je to zkouškové za mnou. Na čtvrtek jsem se začala učit dneska ráno. Na úterní zkoušku jsem se učila už v prosinci, když jsem to nedala. Spolužačka mi poslala ještě nějaké zápisky na srovnání, tak snad to zvládnu. No a pak ty dvě seminárky, které si budu muset obhajovat. Strašně se těším. Budu je muset napsat během týdne. U té první vůbec nevím co vlastně vůbec budu psát. Už jsem ale aspoň pochopila, co po nás vůbec chtějí. Brzo, já vím. Nejspíš stejně budu psát něco o lidech co hulí nebo rovnou o feťácích. Akorát musím vymyslet dobrou výzkumnou otázku. A u druhého předmětu mám aspoň téma. Hra na subhumánní úrovni. Úžasné. Absolutně nevím, jak začít. Až začnu, bude to super. Jenže zatím mě nic nenapadá. Ještě musím od starších spolužáků zjistit, jestli můžu přidat fotky. Smutný pohled malého pejska by snad obměkčil každého učitele. Navíc, když zrovna tento má malé pejsky rád.

Jedinou výhodu ty zkoušky mají. Už jsem stihla dokoukat všech pět sérií Castla na zabití. Ale aby se neřeklo, učím se i přitom. Co? No angličtinu přece. (prokrastinace hnusná, všechno si odůvodní :D)