Pohádky

Co se stane, když člověk změní svůj náhled na pohádky?

---

Kdyby se Popelka vrátila pro svůj střevíček. Jak by to dopadlo? Vyhl by se princ zdlouhavého hledání nebo by tu obyčejnou holku skrytou pod oříškovými šaty, s časově omezenou trvanlivostí, nechtěl? Co kdyby Karkulka nikdy nesešla z cesty? Nestřetla by se s krutým životem tváří v tvář a nepoučila se. Ale bylo to nutné? Musíme opravdu narazit, než se poučíme? Proč neposloucháme ty zkušenější? Proč si vším chceme projít sami? Co kdyby princ Šípkové růženky po cestě zemřel? Našel by ji jiný nebo by zůstala věčně spát? A nebyl by ten spánek lepší možnost? Prožila mládí, krásných osmnáct let, opravdum může být život s princem hezčí než celé to dětství? Spala, takže nemohla vědět, o co všechno přichází. A nevadil by jí stoletý věkový rozdíl? A co Jeníček s Mařenkou? Kolik strachu si v tom tajemném lese museli prožít. A neměli se vlastně zavření u čarodějnice líp? Doma neměli co do úst a Ježibaba se je snažila vykrmit. Konečně se mohli pořádně najíst. Aspoň chvíli měli všeho dostatek. Stejně si myslím, že ta čarodějnice je měla ráda víc než jejich macecha, kvůli které se v lese tatínkovi ztratily. Nebyla chyba Otesánkových rodičů, že tolik žral? Kdyby si vytesali štíhlé dítě, mohlo to všechno skončit jinak. A Sněhurka? Byl ten její otec vlastně normální? Proč si vzal zlou ženu a nechal se jí tak ovlivnit?

Změnila jsem se. Vyrostla jsem z časů pohádek. Nedokážu svět vidět tak kouzelně. Z Ošklivého káčátka se nikdy nestane krásné a zlí lidé za své skutky potrestáni nikdy nebudou. Takhle to nefunguje. Za každým kouskem dobrého je další kousek zla. Říká se, že všechno nakonec dobře dopadne. Takže se ptám, kdy už teda bude ten konec? Já už bych ho asi nutně potřebovala.