kdo z nás je ten blbý

Asi vážně neumím vycházet s lidmi. S lidmi, se kterými mám bydlet. A nevím, jestli jsem ta mrdlá já a nebo všichni okolo. Ale už si myslím, že ten debil jsem opravdu já a měla bych se jít léčit........

---

Nežeru pečené kuře. Je to mastné, hnusné a je na tom víc kostí než masa. Nežeru ani špagety, které jsou vyrobeny jinak, než normálně uvařené těstoviny špagety a na nich nakypaná boloňská omáčka, koupena v supermarketu. Ne. Ono asi fakt nestačí, že po každém takovém jídle jdu zvracet, protože to mému žaludku nesedí. Nevím, jak to lidem vysvětlit. Příště je asi vezmu na ten záchod se mnou, aby viděli, že si nestrkám prsty do krku, ale jde to samovolně. Protože POKAŽDÉ když přijedu domů za rodiči, čekají na mě mastné špagety a pokaždé co přijedu domů za miláčkem, čeká na mě mastné pečené kuře. Oni se snad snaží mé vnitřnosti přeučit nebo NEVÍM jak si to jinak vysvětlit.

Od října mi praskají žilky v oku a od Silvestra na pravé oko střídavě nevidím a vidím. Mimojiné dneska je zase ten den, kdy nevidím, ale to je vedlejší. Má oční lékařka je v mém rodném městě, proto když mamince volám, nezapomenu jí zdůraznit, aby mě objednala (protože kolem té budovy jezdí/chodí minimálně každý druhý den). Ne. Prý mě vezme vždycky. Fajn. Tak jo no. Tak jsme tam dneska jeli. Jenže dnes samozřejmě nemá ordinační hodiny. Ne, ono je strašně těžké, aby mi to maminka zjistila. Na mou obranu totiž paní doktorka je sto let za opicemi, takže na internetu se její jméno dá vyčíst jen na znamylekar.cz a tam ordinační doba není psaná. A vygooglovat něco, co na netu není, opravdu nedokážu. Jasně, a pak se divte, že jsem nasraná, když si celý den přizpůsobím tomuto a stejně tam musím jet zítra znovu. Nasrat. Ty seminárky mám psát asi kdy?! Takže budu slepá dalšího půl roku. Přes poškrábané brýle nevidím jedním okem ani na monitor. Ale jsem očividně jediná koho to sere, a to, že nevidím si všichni myslí, že simuluju. Ale zkuste si oko maximálně protáhnout do strany (tak jako děcka ukazují, že jsou číňani), to druhé oko zavřete a co vidíte? Měli byste vidět to, co já vidím pravým okem právě teď. Nic! A pěkně rozmazaně.

Jsem vzteklá, takže další věc. Opravdu je pro mou rodinu tak těžké utírat si ruce? Bojím se šáhnout na kliky, na ledničku, na skříňky s talířky a příbory. I na ovladač. Všechno je mokré. Nenesu, když mám někoho držet za zpocené ruce a tady musím chodit v ruce s ručníkem, abych mohla sáhnout na věci a nevykřiknout. Větší hnus než mokrý hřeben s mokrými vlasy vevnitř jsem nezažila. Já si teda ruce myju skoro pořád, ale nenapadlo by mně si je do čistého ručník neutřít.

A poslední věc je to, že tady očividně všichni mají tiky. Jeden tady klepe pořád rukou do stolu, do rytmu hudby, kterou slyší pouze on, další člověk se musí pořád někde škrábat, takže se bojím toho, že chytnu blechy, nebo někdo jiný zase pořád kope do křesla.

A teď mě ještě vytočila maminka, která se mi chtěla vlichotit, takže řekla: "Dobře ta Fixa hraje." To by opravdu nevadilo. Fakt ne. Kdybych zrovna neposlouchala Nirvanu. Do toho ze střechy skočila kočka. Ze střechy ve výšce pět metrů nad zemí. Zůstane mi tajemstvím, jak se tam dostala, když chodí jen po předních, protože je nemocná.

A v tomhle prostředí mám psát seminární práce. Jenže pořád lepší než u milého, které doslova vzrušuje, když se učím. Nespali jsme spolu kdoví jak dlouho, ale jakmile si do ruky vezmu učebnici, sešit, papír, nebo jen začnu ťukat písmenka do wordu, tak mě táhne do postele. To je taky nějaká úchylka.

Připadám si jak u Chocholoušků. Fakt. Božeeeeee.