netušíš

Noc co noc. Ponořit se do spánku a pokačovat ve vysněném životě. V tom, kde jsi ty. A kde nás nic nemůže rozdělit. Jsme tam kamarádi, stejně jako v té opravdové skutečnosti. Ale jsme tam spolu. A ačkoli strašně nerada, tak musím přiznat, že to mé prázdné nitro záhadně naplňuje. Jsi součást mého každodenního životního rituálu. Přes den pravda, život, škola. V noci ty a lepší svět.

I když jsem naštvaná a nechci tě ani vidět, stejně se do mého snění opět přijdeš podívat a pokračujeme tam, kde jsme přestali. Tahle noční paralelní realita je místo, kde se tě nechci vzdát. Jsi jeden z mála, co o mně ví ty nejtajnější hrůzy. Proto nechci, abys odcházel. Kdykoli. Kamkoli. Ve dne, v noci. V realitě i snu. Pokaždé se od tebe vzdaluji jen nerada. Chtěla bych tě pro sebe, i když je to víc než směšné. A když to nejde jinak, aspoň v noci jsi tady pro mě. Objímáš mě. Nevinně se mě přátelsky dotýkáš. Což nikdy jindy udělat nemůžeš. Nebo nechceš? Prostě to neděláme... Posloucháš mě a já zase tebe. Mlčíme spolu. Víš nejlíp, že já moc upovídaná nejsem.

Když mi pak ráno zvoní budík, nechce se mi vstávat. I když vím, že ten skutečný svět taky někdy nebývá tak strašný. Jen je to v něm s tebou složitější. A nechci, aby sis třeba myslel, že jsem do tebe zamilovaná. To fakt ne. Jen tě mám ráda. Tak trochu jinak. A ty to víš (, pokud nejsi úplně blbej). Těším se, až si toho jednou začneš vážit...