If...

Seděla hlavu majíc v rukou. Vykulené oči hledící do prázdna. Bezmyšlenkovitě klikala SFgame a poslouchala Mardiho uklidňující hlas v písničce If. Což jí dostávalo do ještě větší deprese. Neměla ani chuť vymýšlet smysluplnější titulek článku. Neměla chuť ten článek ani zveřejňovat, ale stejně to udělala, protože všechno bylo lepší než...

---

Seděla uprostřed pokoje ve změti rozházených papírů poskládaných podle jakéhosi tajného kódu, kterému rozuměla jen ona, do čtyř hromádek. Pomalu se stmívalo a ona už od devíti rána seděla na tom samém místě. Jen ona a papíry. A tiše puštěná hudba. Jindy tak milovaná, dnes tak rozptylující. A tak prázdná.

Za celý den snězena jediná mandarinka, kterou jí i přes veškeré protesty přinesla babička. A čokoláda. Bez té by přežít nemohla. Pet láhev čisté vody ležela pohozená nedaleko. A ona se jen smutně kouká a točí se jí hlava. Protože i točení hlavy je lepší než...

Modrá pastelka. Červená pastelka. Černá pomalu dopisující fixa. Žlutý a růžový zvýrazňovač. Propiska. Pokreslené papíry. Podložky. Skomírající tiskárna vydává zvuky, jako by opravdu měla každou chvíli umřít. Je přetížená. Výměna starých a nových cartridgí. Cartrigů. Kdo se ještě v dnešní době sere se správným skloňováním.

Luštění všech těch prapodivných zkratek. Dyn.org.ps.fyz.sys.uvniř ind.,kt.dtr.jako jed.přiz.kj.pro. S každým dalším listem ještě zoufalejší pohled než měla na začátku. Jak jí tohle někdy mohlo dávat smysl. Jak to mohlo dávat smysl komukoli!

Vstát. Zakřičet neslušné slovo začínajíc na písmeno ká. Skočit do postele. Zachumlat se do peřiny. Usnout a spát.

Ale to pouze v představách. Ve skutečnosti pořád sedět na té studené zemi. Zírat do blba. A snažit se přemluvit vlastní mysl k tomu, aby pobrala aspoň ještě kousek těch nesmyslů do své kapacity.

Vítej zkouškové období.