berany berany duc

Přijela jsem z domu od milého do domu, kde jsem vyrůstala. Jsem tady dva dny. Budu tady týden. A už teď jsem na nejlepší cestě k tomu, abych někoho zabila. Asi nejsem člověk uzpůsobený k žití ve společnosti druhých. Nejlíp mi je zalezlé v posteli. Sama. Ale stěhovat se od jednoho berana k druhému. To je občas nad mé síly.

V pátek jsme se s Milým zase dohádali. V důsledku toho, nemáme kde být na Silvestra. Já totiž asi nepochopím jeho logiku. Ale tohle není chyba jeho, to je výrobní chyba mužského mozku. Oni (myšleno muži) si totiž myslí, že když se holka pohádá s jedním, tak jí nevadí, hned balit druhého. Ale nevím, jak teda jak to mají jiné holky, ale já, když se pohádám s Milým, tak při pohledu na jiného chlapa jsem nasraná ještě víc, protože si říkám, že to je ještě větší idiot (on totiž ten můj je přes to všechno nejlepší). Takže po pěti pivech, šesti panácích a čtyřech cigaretách (zapřísláhlé nekuřačky, vykouřených přímo před ksichtem toho vola, kterému pořád tluče do hlavy, že ho za to kouření nesnáší. Ale lidi, prostě je rozdíl mezi voňavými LM a mezi Startkami. Ty druhé ve mně uvokují žebrající bezdomovce před Hlavním nádražím..) No tak jsem pila, kouřila, líbala se s kamarádkou a na konci večera jsem se dozvěděla, že jsem jela po jejím příteli. To mě opravdu dostalo. A vzhledem k tomu, že jsme měli být s těmi dvěmi na chatě, tak nepojedeme nikam. Takže by mě aspoň zajímalo, jestli vůbec budeme spolu. Nechám tomu volný průběh. Ale je hezké, jak se teď snaží. Když jsem mu konečně naposledy jasně řekla, že jestli na mě bude hnusný, tak se stěhuju. No dobrý, neřekla. To by nepomohlo. Začala jsem si v prostřed noci balit věci... (které jsem ráno dala zpátky do skříně, ale jak říkám, pomohlo to. Prozatím.)

Včera jsem tedy dojela k druhému beranovi. Já mám maminku ráda stejně jako Milého, ale to nemění nic na tom, jak mi dokážou lézt na nervy. Nedokážu pochopit jejich myšlenkové pochody. To je asi největší chyba. Třeba teď. Naše rodina má za úkol poslat peníze, vybrané v jedné organizaci, do Adventního koncertu na ČT. Fajn, proč ne. Ale opravdu nechápu tu logiku, proč se ptají zrovna mě na to, jak to probíhá. Fajn. Tak jsem je upozornila na to, že to jsou ONI kdo mají televizi a jsem to JÁ kdo tu hloupou vymoženost dva roky nevede a vídá ji jen co čtrnáct až jednadvacet dní v rozmezí pátek odpoledne až sobota večer a že tedy orpavdu netuším, jak se to dělá. Ještě mi málem nadali. Ale prostě pro ně je těžké podívat se na ten pořad a konečně ho vnímat, použít u toho mozek a zjistit, na jaké to telefoní číslo mají zavolat, co tam říct a kam ty peníze poslat. Marné totok.

A do třetice je nejlepší, že ještě vůbec nevíme, kdo všechno u nás na Štědrý den bude. Takže největší překvapení pod stromečkem bude počet lidí. Jestli původní tři, nebo se rozrosteme o všechny ty, kteří se nám tady násilím nacpali. (No když už mamka bude dělat ten salát, tak by byla škoda, kdyby ho dělala jen pro tři lidi. Jsem nadšená teda. Sprchový gele, čekám na tebe.)

Tak jen doufám, že to nebude jako loni, a dárek, na který se nejvíc těším, Ježíšek zapomene ve skříni.