Ale spíš si myslím, že jsi prostě jenom pitomá

Dva týdny se léčím s angínou. Úspěšně. Zmrzlinama. Včera jsem to šla oslavit. Takže už zase nemluvím :D Visáči za to stáli. Taky vám tahle věta zní tak ujetě?

---

Ztratila jsem se v Židenicích. (- Prosímvás, kde je tady nějaká šalina? - Musíte tam a tam, tady jste na Staré osadě- .... (Jasně vole, já určitě vím, kde je nějaká Stará osada... Aspoň jsem zjistila, že Brnem jezdí i dvojka. Ale fakt netuším kam. Takže jsem si patnáct minut počkala, sedla na trojku, kterou znám, jela jsem a věděla, že NĚKAM prostě dojedu. Nedovedete si představit tu radost, když jsem vystupovala na České.))

Nakonec jsem se našla, našla jsem i ženu, dělajíc mi azyl, vzaly jsme lístky a šly do hospody. Přičemž se projevil můj úžasný orientační smysl podruhé. Já prostě nevím kudy kam, když nevysednu na tu stranu, na kterou to znám. Takže když jsme jely z druhé strany než jsem zvyklá, tak jsem byla tak lehce zmatená :D Ale dobré, Flédu jsme našly.

A tam mě zradily mě oči. Se mi ještě nikdy nestalo, že by mi během druhého piva tak zrudly a všem okolo dávaly najevo, jak jsem opilá. Přičemž já si tak vůbec nepřipadala. Ale těm očím asi jo.

S hudbou jsem byla spokojená už když Visací zámek teprve ladil. Pustili tam Nirvanu. Polly. Já která momentálně trpím Kurtovským obdobím jsem byla nadšená. (Seš jak puberťačka. - Piča to je Kurt! to pochooop. Lituju toho, že jsem se nenarodila dřív. Šla bych na Nirvanu a do Bzence. - Tak hlavně že na Bzenec nezapomeneš :D )

Se skinheadama se stejně kalí nejlíp. Do doby než začnu ukazovat kolik sněhu napadlo a jak vysokej byl ten pes. Ale do té doby jsou fajn. Hlavně si s němi mám o čem povídat i když je neznám. Třeba o tom jaký je Landa fašista, když i s Orlíkama zpíval Faschos tu nechceme. Ale všichni vidí jen Bílou ligu, že ano..

No a Visáči byli úžasní. Oni neumí být jiní než úžasní. Nejvíc mě teda dostala upravená verze Svatební košile, kterou jsem od nich předtím ještě neslyšela. "Co to máš, milá, za pasem? Lahváče s sebou vzala jsem!" :D Skvělý :D

Nevlézt se do rozjezdu je ještě skvělejší. A v noci jsem spala na tvrdé zemi, pod hlavou tvrdou kabelku s pitím. Takže příště spím už jen u lidí, kteří mi buď darují na tu jednu noc polštář a nebo mi ráno udělají masáž krku. Ve dvě jsme usnuly a na sedm jsem měla školu. Díky bohu, že ty koleje stavějí tak blízko škol, takže mi stačilo vstanout dvacet minut dřív. Ale stejně jsem tam byla naprosto zbytečně. Z těch tří přednášek mám akorát to, že jsem doufala, aby nezvedli hlas a mně nepraskla hlava. Původně už jsem neměla v plánu tento týden do školy chodit, takže mi to stejně je celkem jedno, že nic nevím :D důležité neříkali nic. Snad. A ty oči mě serou. Ještě teď je mám rudé. A fakt nevím, kde jsem zase načuchla trávou. Nepřipadalo mi, že by blízko někdo hulil...

No... Teď už jen přežít ty dvě zkoušky příští týden a do sedmého ledna klid.