zase jeden víkend

Domů jezdit jen když je poblíž nějaký koncert. Na něm se ztřískat. Tančit na psychedelický rock svého bývalého třídního učitele. Tak to nazývá on sám. Úžasná hudba, bezvadné texty, které asi nedocení všichni. Mně se líbí. Metafory miluji a pan ex-třídní je na tohle odborník. Ne nadarmo je češtinář, se slovíčky si hrát umí.

Něco jako volné židle byl neznámý pojem. Sedět na klíně milému. V celé té atmosféře si to neuvědomit a začít se líbat s někým jiným. Oddat se vášnivému polibku. Kdyby to nebyla holka, tak se domnívám, že už jsem dávno mrtvá. Takhle nad lesbickou kamarádkou pouze kývnout rukou.

Osmkrát slyšet větu, jak jsem strašně zhubla. Osmkrát říct, že o tom vím. A osmkrát toužit po tom vyslovit: Ne to jen ty teď vypadáš jako prase. Stejně jsem pořád/zase tlustá. Teda jako. Tlustá nejsem, to ani omylem. Jen by to mohlo být ještě lepší.

Hrát si zase na šestnáctky. Odcházet společně na záchod, ale těsně před ním nenápadně uhnout k okénku s panáky. Ségra, musíš se ode mně učit, řekla sedmnáctiletá dvacetileté. Dojetí. Nebo spíš dojeb. První panák, druhý, třetí. Čtvrtý. Víš že mi Fernet vůbec nechutná? - Víš že mě taky ne, ale vůbec mě to nesere? Dneska se zrubem! Při jednom z dalších panáků opravdu zamířit na záchod a zděsit se svého vzhledu. Zombie = krasavci proti nám.

Nuda. Řev nesnesitelných kapel. Zabijácké horko. A všude okolo opilí učitelé. Přesun na afterparty do klubu. Kde jsem byla předtím dvakrát. Poprvé i naposledy byla na fiXe. Zhulená atmosféra. Jiný vzduch tam nevedou. Další pivo. Tančení na rockové hity dávno prošlé datem spotřeby. Přímo před podiem.

Kotníky sedřené do krve. Z pat krev tekla proudem. Ponožky na vyhození. Krev se pere špatně. Glády nejsou nejlepší taneční boty. Ne když mám moc vystouplé kosti. Tak moc... Zase nové strupy. Jen co se ty předešlé stačily zahojit. Jizvy už nepočítám. Na duši je jich pořád jen víc.

Tančit málem do bezvědomí. A pak jen vyčerpaně sednout na chodník a čekat na odvoz. Konečně zase hezkej víkend.