přeju ti pěkný den
Tak jsem se o sobě zase dneska dozvěděla plno zajímavých věcí.
Že ať prý se usmívám sebevíc, to zklamání v očích ničím nezakryju. Já bych to nazvala spíš rezignací, ale tak kdoví. Já své pocity už asi odmítám řešit. A ony to stejně ví líp než já. Protože jsou to mé spolužačky a vidí do mě stejně dobře jako já do nich. A mně se líbí, že nemusím říct ani půl slova a ony stejně ví...
Že podle statusů na facebooku jde poznat, že bych mohla být skvělou spisovatelkou. Teda ne že by mě tohle zrovna nepotěšilo, ale vzhledem k tomu, že poslední dobou (pár let :D) nejsem schopna napsat nic, co by dávalo hlubší smysl, tak je to dost nereálné. Ale tak nebudu přece nikomu vymlouvat, že píšu hezky...
Co mě nepotěšilo, byl názor, že jsem magor. Prý není normální dva týdny chodit do školy s angínou. Prý je totálně nenormální jít s angínou, kdy pomalu ani nemůžu mluvit, do zoo. Ale jako co, tak se mi nechtělo sedět tři hodiny v knihovně. Jak dement. A těch pět ibalginů mi dostalo horečku na normální teplotu. Že jsem šla jen v mikině :D Fajn, možná trochu blázen jsem.
Že v tramvaji vypadám jak opička, když se snažím držet té horní tyče. Jako bych mohla za to, že jsou šaliny diskriminující a nemyslí na malinké víly. Že prý jsem drobňoučká, řekla holka o hlavu menší. A zjistila jsem, že víc než tohle protivné slovo na d nesnáším slovo promiň... :)
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za komentář! :-)