korálky z karneolu

Včera jsem se pořádně najedla v KFC. Dneska opět musím vydržet celý den bez jídla. Nebo být další den na těstovinách. Z těch už bych se asi poblila. Opravdu jím plnohodnotně. "Když něco chceš, tak si zajdi do obchodu a kup si to!" Jenže to bych nesměla doma zapomenout platebku a včera všechny prachy utratit za LPG. Následující dva týdny budou opravdu zábavné. Ale já jíst nepotřebuju. Nikdy jsem nepotřebovala, tak co bych na tom měnila..

Už asi po sté v kuse mi hrají Wanastowky a jejich korálky z karneolu. Nějak jsem se do té písničky zalúbila. ...Mám se ptát, o kom se ti v noci bude zdát... Zdají se mi zajímavé sny. Vždycky jsem to využívala k tomu, abych mohla psát. Poslední dobou se to však nedá. Opravdu nedá. Bych se musela stydět. A to se mi zdají jako slušné sny, ale plné nesmyslů. Nejčastěji sedím ve vězení. Jak milé.

Fascinuje mě vztah s Milého mamkou. Zatímco ta moje, se pořád zastává milého, jako by byl svatý, tak ta jeho se neustále zastává mně. A omlouvá se mi za to, jak ho vychovala. Teď jsme od ní přijeli. Jak jsme odcházeli řekla větu, která naprosto vystihla posledních pár dní. Týdnů. Měsíců. "Děcka, vám to nesvědčí spolu být každý den. Nehádejte se tolik, vždyť by to byla škoda.." A tak já v rámci dobrých vztahů lžu, abych nemusela poslouchat ty nekončící scény a chovám se tak, jak milý chce. Takže s největší chřipkou mu chodím na poštu posílat dobírky, vozím ho autem kam jen si zamane, po dnešku už vozím i jeho kamarády a mlčím. Protože můj názor tady vlastně nikoho nezajímá. A do toho se tajně usmívám...