výkřik radosti

Nejlepší zpráva včerejšího večera - Konečně Nightwish vyhodili Anetu. Nemám Nightwish ráda nijak extra. Spíš skoro vůbec je nemám ráda. Jediná písnička co se mi od nich líbí je The Islander a to proto, že to zpívá Marco. Nejsem zastánkyně Tarji (ale tu si občas poslechnu), ale ta Anette, to bylo něco. Nejsilnější zážitek z Masters byl ten, když jsem si málem zacpávala uši, když začala výt hned po sobě "Nemo" a "Over the hills and far away". Já nepochopím, proč dobrovolně Tarjiny písničky zpívala, když si sama musí být vědoma toho, že na to nemá. A to její oblečení, co tam měla, raději ani nekomentuju :D To by si neoblekly ani selky u nás na vesnici. Ta tečkovaná sukně... Když ji srovnám s tím, co na sobě měla Sharon, tak nevím, jestli se mi chce brečet nebo se smát. Jo řeším zjev a ne zpěv, ale no a co :D

Samou radostí jsem v jedenáct večer musela mého již dvě hodiny spícího muže probudit, abych mu tu radostnou novinu sdělila. Páč on je do Nightwish blázen. Byl nadšený. A to teď kupodivu nemyslím ironicky.

No zajímalo by mně, kdo ji nahradí. Myslím, že by měla mít dva základní předpoklady. Být hezká a hlavně umět zpívat. Nebudu chtít moc, takže dodám - umět zpávat minimálně jako Anette :D
Floor Jansen, která s nimi doráží turné tyto předpoklady splňuje. A vzhledem k tomu, že jsem teď přišla ze školy a nic moc víc jsem k tomu nečetla, tak nevím, o kom dalším se uvažuje, že by ji mohli vystřídat. Ale jsem prostě šťastná. Protože už mi tedy nehrozí nebezpečí, že bych ještě někdy v životě měla tečkovanou sukni vidět a přivodit si tak infarkt spojený se záchvatem smíchu. Tak.