je mi z toho dneska smutno, když je poslouchám

Začaly hrát, když jsem nastoupila na střední. Jedna jako anděl. Blondýnka, která každého musela omámit pohledem, pokud nebyl úplně bezcitný. Křehká. To je slovo, které ji vystihovalo snad nejlépe. Kytaristka, jejíž kytara byla vždy větší než ona sama. Ta druhá uměla zpívat. Nehorázně dobře. Takže její pozice byla jasná. Od pohledu blázen. V tom dobrém slova smyslu. Slečna, která mě naučila mimo jiné chodit rychle. Protože stíhat její tempo bylo mnohy opravdu vražedné. Za to mohly její krásné dlouhé nohy. Nejprve si brnkaly jen tak pro sebe. Pak si sehnaly bubeníka a basáka. Založily kapelu.

Nešlo nebýt jejich fanouškem. Kolik koncertů jsem s nimi prochlastala. Kolikrát jsem přijela domů až prvním raním vlakem. Kolik panáků mi B koupil. A nekupoval si mou přízeň pouze takhle. Nikdy mi neřekl jinak než zdrobnělinou mého jména. I když jsem mu málem poblila boty. Bývalo to od něj moc milé. Když hráli, byl to právě on, kdo na sebe strhával veškerou pozornost. Písničky, které se zpěvačkou složili byly o nich dvou. O jejich vysněném životě. In fairy tale... Uměli to spolu na pódiu. V realitě to bylo horší. Nikdo jsme nikdy nepochopili, proč... Když byli zamilovaní, tak proč spolu nezačali chodit. Když spolu chodívali v noci na romantické procházky, končící díváním se na hvězdy. Brala jsem je jako důkaz toho, že láska opravdu existuje. Romantická láska z amerických filmů. Ale u nich to bylo tak opravdové.

Začal chodit s jinou. Slečna zpěvačka se tvářila, že je jí to jedno, ale vztahy v kapele to pozměnilo. Na koncertech už se netvářili tak zamilovaně. Našli si sólového kytaristu vypadajícího jako John Lennon. Nikdy jsem nezjistila, jestli to byl Slovák nebo Čech. Pokaždé se mnou mluvil jinou řečí a dělal si tak ze všech srandu.

Od založení kapely uběhly nějaké roky. Bubeník svedl zpěvačku a poslal tím budoucnost kapely do kytek. Protože to samé pak udělal i s kytaristkou. Z anděla udělal ďábla. Nechala se. Z té křehoučké blondýnky se ze dne na den stala černovláska, která zničila život svého nejlepšího kamaráda (A tohle ti, má zlatá, NIKDY neodpustím! Nikdy!!! Protože on by tu střední dodělal, kdyby ses mu nesrala do života. Kdybys mu férově řekla, že máš kluka. Kdyby ses aspoň potom nezachovala hnusně a nezačala ho posílat do prdele. Tou chvíli jsi jako moje kamarádka skončila. Protože to od tebe bylo sprosté a hnusné. Nebylo to ani trochu fér. Stala se z něj troska a trvalo hodně dlouho, než.. Sakra co trvalo dlouho, vždyť jsou to tři roky a jediný, s kým vyjde před barák jsem pořád jen já nebo M...Posralas to.. A já ještě pořád nepřišla na to, jak to opravit...). Zpěvačka odešla. Nesnesla to, jak se z její nejlepší kamarádky stala mrcha. (V tu chvíli jsi zničila už druhý lidský život. Gratuluji. Aspoň, že tahle byla schopna dodělat tu školu aspoň na individuální plán.)

Loni si našli jinou zpěvačku. Jméno té originální si vymazali z paměti. Očidivně. V novinových článcích nebyla ani zmínka o tom, že by kdysi bývala jiná holka, která tu kapelu založila.

A mně to mrzí. Protože je to tři měsíce, co se ta kapela rozpadla úplně. Poslouchám jejich písničky a je mi z toho v tomhle podzimním dni smutno. Příběh, který začal láskou jako z filmu skončil čistou nenávistí. Jediné, co zbylo je pár písniček na bandzone, ve kterých však jen ten, kdo prošel celou tuhle cestu s nimi, vidí ten skrytý smysl. Místo důkazu, že existuje opravdová láska mi posloužili jen jako důkaz, že lidi jsou svině. I ti, do kterých bychom to nikdy neřekli. Neveselé...