aspoň jednou, prosím

Vykouzli sluníčko. Vezmi ho na provázek a uteč s ním za mnou. Ty smutné mraky, které pláčou odfoukni někam o kus dál. Vezmi ten provázek a pojď třeba pouštět draky. Užívat si toho, že u nás ještě není sníh. Budeme běhat v podzimním listí a smát se jako děti. Já jsem dětinská, ale neříkej, že ty bys kus toho malého kluka v sobě už nenašel. Bez alkoholu a jiných látek. Budeme upřímní, odhodíme masky a začneme se chovat tak, jak oba někde v hloubi duše chceme. Zkus být aspoň malou chvíli stejně naivní jako já. Aspoň jednou, prosím. Tvařme se, že nikdo jiný neexistuje, a neohlížej se, co by si ostatní pomysleli. Jako by měl celý svět skončit. Žádné pozdější následky. Pojďme se smát, pojďme se radovat. Aspoň chvilku. Jiný svět. Jen my dva a starosti hozené za hlavou. Smutek odplaví dešťové kapky a zbude jen to usměvavé slunce. To bude svítit jenom nám. Protože ho budeme mít pevně přivázané. Vše může být jen ve tvých rukou. Umíš kouzlit, tak vyčaruj to sluníčko a pojď s ním za mnou. I kdyby to mělo být naposledy.