zákon o zachování citu v jeho bytu

Další modřina do sbírky. Tentokrát přes půlku pravého lýtka. A bolí. Řekla bych, že nemám ráda holky s těžkýma botama, ale to bych nesnášela sebe, takže mlčím. Stejně jako o tom, že celý víkend ležím s horečkou. To tu školu zítra začneme pěkně. Ale Mardi za to stál. Už teď mě zabíjí představa, že abych byla v osm ve škole, budu muset ve čtvrt na sedm vstávat. Jako na gymplu ve starých časech. Moje rozhodnutí, moje chyba.

Zase jsem si schytala pěknou žárlivou scénu. Já prostě nepochopím, proč ze všech mých známých - kluků, musí můj milovaný žárlit jen na toho jediného, kterého vidím tak jednou za rok. Ne, on mi prostě neudělá scénu, že si celý den volám s V a pak s ním jdu ještě ven a domů přijdu vysmátá jak lečo. Jemu nevadí, že vlakem jezdím s F a pak o něm pořád mluvím. Je mu úplně jedno, když mu říkám, jak si vedle mě sedne ve škole spolužák, který má neustálou potřebu se mě dotýkat. To mu je fuk. Ale teď jsem ta prostě nejhorší. Že já vůbec jsem tak upřímná a říkám pravdu. Kdybych řekla, že spím u kamarádky, tak jak bylo původně opravdu v plánu, bylo by to lepší.

Nemůžeš mi aspoň jednou věřit?

Ne.

Tak dík.

*..Kdyby ve čtvrtky nehrával to jeho pitomé wowko, tak bych nikam nejela..*

Jednu výhodu to možná má. Už milého učím poslouchat Fixu, aby příště mohl na koncert se mnou a nemohl se vymlouvat, že je neposlouchá. Beru jako úspěch, že už si písničku Klenot prozpěvuje s tím, že se mu to fakt líbí. A taky to, že když jsem pouštěla Fenomén, tak řekl: "To je dobrý, kdo to zpívá?" Po dvou letech.. Myslím, že opravdu úspěch. Narozdíl od toho, že on si stále nepamatuje, že po másle zvracím a nechutnají mi brambory a ryby. Takže bramborová kaše na oběd s rybími prsty, opravdová lahůdka. A je mi úplně jedno, že by někdo mohl namítat, ať si teda vařím sama. To jako emancipovaná žena dělat nebudu!!! :D Nikdy!!! (řekla dcera kuchařky)

Myslela jsem, že to bude lepší, když spolu budeme bydlet. Myslela jsem, že si místo wowka s pandama koupíme dalšího tvora do našeho zvěřince. Korelka by potřebovala muže. A rozela taky. Nemluvě o tom, že jsme chtěli šetřit na papouška šedého za pár litrů. Což mi připomíná, že budu muset zajet k jeho mamince pro akvárko, ať máme kam dát rybičky. A chcu kotě. Ta vyžraná desetiletá rádoby britská kočka se mi nelíbí. Vidím ji totiž tak jednou do týdne, když se přijde nažrat. A já chci tulící kočku, kterou si naučím chodit dovnitř. Tulící pes mi nestačí. :D -- tohle nejsou všechny zvířata, které máme, ale ostatní mi nepřipadají důležité ke zmínce

Myslela jsem, že to bude jiné. Že se budeme věnovat sobě. A ne sedět každý u svojeho pc a hrát online hry. Doufala jsem, že bude všechno rázem lepší. Ale není. Ani trochu. Teď je to ještě větší stereotyp, než když jsme se vídali po čtrnácti dnech na víkend. Už ani na to pivo nechodíme, ale domů kupujeme laváče. Krize. Horší než po několikaletém manželství. A abych si mohla stěžovat ještě víc, tak už konečně přestanu papat prášky proti miminku. Stejně to nemá cenu brát, když spolu ani nespíme. A pak mi budou všichni tvrdit, že to holky jsou ty, které nechtějí se vymlouvají na únavu a bolest hlavy. Jasně..

Jedinkrát v životě bych chtěla slyšet "Miluji tě". Jednou by to stačilo... Chci chodit s klukem, který se bude chovat jako můj kluk a ne kamarád, který mi sem tam dá pusu a ztropí scénu..

Připadám si tak... Bezvýchodně..

...Asi si jednoduše najdu zase holku. Tak jak jsem měla kdysi a bylo mi nejlíp... Tak! :)