Ranní lekce hantecu

- Ty už zase mluvíš ostravsky! Vždyť jsem tě učil mluvit normálně už když jsme spolu chodili.

- Brouku, my spolu ale nikdy nechodili!

- Fajn, tak jsem tě to učil, když jsme spolu souložili.

- Máš hodně špatnou paměť, co? Ale ty tři roky není tak moc, aby si nemohl pamatovat, že jsme spolu nespali.

- Ale skoro.

- Ty vole, vždyť jsme byli oblečení.

- Nekaž mi vzpomínky. Stejně by ses už měla naučit spíš brněnským nářečím.

- No jasně, tím rozumím jedině to, když mi řekneš, abych jela šalinou na Čáru. A to mi taky trvalo než jsem to pochopila.

- A když pojedeš na Prýgl tak jedeš kam?

- To mám vědět jako jak? Co to je? Hmm?

- No to já nevím, copak su z Brna? A není to náhodou taky Česká? A nebo Petrov ne?

Aneb když se baví dva blbci a celý vagón se jim směje. Po tom co jsem si na netu našla, cože to vlastně teda je, (tak se stydím, že mi to nedošlo.) tak se mému drahému ex musím vysmát, protože pár metrů od toho onoho divně pojmenovaného místa bude od října bydlet.

Ten kluk je báječný. Ale je báječný jen když není s tou svou Modelkou. Protože Modelka žárlí. Protože on má pořád tendenci zveličovat to, co jsme spolu opravdu dělali. (Seznámili se, zrubali se, tančili; setkali se a povídali si; leželi vedle sebe v posteli a povídali si; tohle se stalo během tří dnů.. pak půl roku nic a pak vášnivé dvoudenní líbání s přestávkami na pivo. Měsíc na to si našel Modelku a stal se z něj podpantoflák, se kterým přestala být zábava. A tak to trvá doteď.)

Zítra ho povezu autem ráno na vlak. Protože v tu dobu ještě ani autobusy nejezdí. A vlak je to první, který jede. Proč já se stěhovala do takové prdele. Odpočítává měsíce do května, protože slíbila, že tady bude bydlet jen tak dlouho.

Další část, kdy jsme pobavili publikum ve vlaku bylo, když jsem mu vrazila nelítostnou facku. (No tak jsem si trochu vylila vztek za všechno to, co mi kdy udělal no :D) Ale to bylo jeho mínus. Neměl mi sahat do výstřihu a odepínat knoflíčky na košili a ještě se při tom fotit. Já ho upozornila, že jestli to ještě jednou udělá, tak tu facku dostane. Copak já mohu za to, že mi nevěřil? O:-) Bože já tak miluju ten pocit, když někomu můžu oprávněně jednu vlepit.. :D

Odpoledne jsem udělala krásný dobrý skutek. Svezla jsem od vlaku nějakou stařenku.

- Slečno, jedete do *** ?

- Ano, jedu, chcete svézt?

- To budete tak hodná.

- Je-li vám život milý, tak ale raději nesedejte a počkejte deset minut na autobus, já moc jezdit neumím.

- Slečno, já se sice nezdám, protože teď už jsem stará, ale když jsem byla ve vašem věku... Vypadáte zodpovědněji než já.

- Tak jo, tak sedejte.

A to, že tady píšu je důkaz toho, že jsem obě cesty přežila ve zdraví. Jen si asi nechám na ruce vytetovat nápis: Rožni světla, debile. Protože tohle mi fakt nepřestane dělat problém. Vždycky si toho všimnu až když zaparkuju a chci je vypnout. A vůbec mě nesere, že jsem i v šest ráno jela po tmě. Ten komisař, co mi kdysi dával řidičák věděl proč dodává: "Já vám ten řidičák dám. Ale jen proto, že za dva roky maximálně vám ho seberou a pak vás přezkouším znovu." Tak si říkám, že nebyl daleko od pravdy. :D