Je mi to jedno, protože stejně jiná nebudu

Je mi jedno,

... co si o mě myslí ostatní, protože mi připadá důležitější to, co si o ostatních myslím já.

... že si o mně polovina známých myslí, že jsem stydlivá a tichá a druhá polovina, že jsem nadržený debil, který neumí držet zobák a směje se v těch nejhorších chvílích.

... že když jedu vlakem a vzpomenu si na něco vtipného, tak se začnu smát. Protože smích je zdravý a já ho nebudu zadržovat jen kvůli lidí.

... když mi tečou slzy v šalině, protože co je ostatním, sakra, do toho.

... že lidi říkají, že se k té drobňoučké (jak mi se to slovo příčí) holce se nehodí steelky s patnácti dírkama.

... že žiju totálně nezdravým stylem, kdy dva týdny nejím, zhubnu, pak přijedu na víkend k rodičům a nažeru se, tak, že jsem zpátky na původní váze.

... když mi lidé něco vyčítají, protože já poslouchám jen pochvaly.

... že se nejlíp se dokážu bavit až když svou mysl ošálím rumem.

... že chodím bez brýlí i přesto, že jsem skoro slepá. Protože obličeje vidím, zhruba. Nevidím jen písmenka. A ty vidět nepotřebuji.

... že neberu prášky, které brát musím, protože bez nich přestávám dýchat. Komu na tom záleží...

... když jedu autem a lidé na mě troubí, protože brzdím provoz. Protože já si, sakra, nevěřím jezdit rychleji než padesátkou v zatáčkách, kde jsou samé křížky a pomníky.

... že v nejbližší době plánuji seknout se školou a nijak mě to nesere.

... že jediný muž, kterého opravdu miluju, by mi mohl dělat otce. Věkem. Kdyby mě měl v osmnácti.

... že jsem tím víc dětinská, protože tento muž ani nemá ponětí o tom, že žiju, páč je to zpěvák. (Který jen tak mimochodem zpívá písničku o tom, že je mu to jedno.)

Je mi jedno, že se lidem zdám ztracená v tomto světě, dětinská a pubertální. Je mi to jedno, protože jsem dospělá a nenechám se rozhodit hloupostmi.