Žárlím

Jsem žárlivá. Žárlivá a hloupá. Zatím sice netrpím představou, že mě přítel podvádí, ovšem trpím pocitem, že mě jednou podvedl určitě, tohle prostě vím )jenže to jsme spolu oficiálně ještě prostě nechodili), a trpím také tím, že kdyby za ním přišla některá z jeho ex, tak mám prostě smůlu. Přičemž když se dívám na fotky, tak si z nich připadám nejkrásnější. Vlastně všechny jsou při těle. Jen já jsem štíhlá. Ehm. Vyžle mi říkají. Já preferuji olovení Víla ;-) . Všechny jsou divné. Já kromě křivých zubů nemám žádnou vadu a vzhledem k tomu, že jsem introvertka, tak si těch zubů na první pohled ani nikdo nevšimne. Natož tak na fotkách. Jejich chyby jdou vidět na první pohled. Aspoň tímhle uklidňuji svou hlavu, když si říkám, že by mě určitě nepodvedl.

---

On je má náplast za XY, já jeho za XX. Časem jsme se možná zamilovali. A teď, za devět dní, to bude dva roky od prvního polibku. Když jsme se o tom nedávno bavili, shodli jsme se na tom, že to problíhalo takhle:

Plácání nahlas o ničem - ufoni, barva trička atd.

V mysli:
Ona: Ať mi dá pusu. Ať mi dá pusu!
On: Mám jí dát pusu? Nebo ne? Mám? Nemám?

No nakonec jsme si tu pusu dali. Mezitím, co můj "ex" v pokoji pod námi připravoval svou další "oběť" o panenství. Taky teď slaví druhé výročí. Ač to zní neuvěřitelně, tu holku jsem si zamilovala. Bez jekékoli záště.

No minulost nechme minulostí, žárlivost nechme žárlit, a my si žijme přítomností.

Momentálně sedím sama na přítelově posteli. Chci "domů". Dva kilometry odtud, na druhé straně města. Šla bych tam hned, kdyby tam byl internet. Takhle tam není co dělat. Akorát by mě babička vykrmovala (a pak bych vypadala jako všechny ty bývalé přítelkyně..). Přítel je v práci, třetí den, takže jsem tady, kde budu dneska bez obědu, vzhledem k tomu, že vaří miláčkův sedmnáctiletý bratr, který se mě i po těch dvou letech bojí. Když jsem před chvíli kuchyňským koutem prošla do koupelny, lekl se mě. Jako bych byla ďábel. Někdy mě napadá, že on jako jediný vidí tu opravdovou holku za tou maskou víly. Kdoví. Ale snad ne. Já umím hrát dobře.

Ještě jedna věc, která mě sere. Začala jsem chodit s mladším. Ze sobeckého důvodu. Protože jsem chtěla, aby se jako mladší choval, předcházel si mě, užíval si se mnou prázdnin. Momentálně chodím s pracujícím mužem, který je moc rozumný na to, aby byl takový blázen, jako jsem já. Brečívám kvůli toho tajně v noci do polštáře. On o tom ví. Když se ptá, co se děje, říkám že nic. Jak mě tohle všechno sere... Jak...