Ty

Dojímáš mě. Všechny ty povídky, které jsi kdy napsal. Všechny ty příběhy, ve kterých se poznávám, i když v nich vůbec nejsem. Jsou o mě či ne? Zůstane to tajemstvím. Už se to od tebe nikdy nedozvím. Mám toho na srdci tolik, co bych ti chtěla všechno říct. Nemůžu. Nedovolíš mi to. Jsi moc úžasný na to, abychom se mohli znát. Jsi moc skvělý na to, abych s tebou mohla kamarádit. Jedno mínus máš. Ty víš nejlíp jaké. Na druhou stranu, tahle věc tě dělá přesně takovým, jaký v konečném výsledku jsi.

Mohla bych tady psát dalších tisíc věcí o tebe. Proč bych to dělala. Stejně si to tady nikdy nepřečteš. Už nikdy nebude žádné slunce, žádný měsíc, žádná realita ani výmysly. Prostě nic. Všechno je jinak a mě se po tobě tolik stýská. I když tě vůbec neznám. To je na tom ze všeho nejhorší.

Nikdy jsi nenapsal žádnou knihu, přesto jsi můj nejoblíbenější spisovatel.