Představení

^{Editováno: 4.4.2014}

Jsem skřítek. Víla. Bytost éterická avšak lidská. Vypadám na patnáct, cítím se na sedmnáct a podle roku narození je mi jednadvacet.

Miluji hudbu. Jakoukoli. Ačkoli vypadám křehce, ráda si pustím metal a zajdu si na koncert zablbnout. Jindy poslouchám ploužáky a z očí mi tečou slzy. Nevyhýbám se ani hiphopovým parodiím. Ale tady opravdu jen těm parodiím :D Má životní láska je Vypsaná fiXa.

Jsem normální. Až moc. Nemám potřebu ze sebe dělat hvězdu, ačkoli mě tak někteří oslovují. Nevyčnívám z davu, navzdory tomu ráda chodím proti proudu. Jsem schopna jít si zaplavat v květnu do ledové řeky i za podmínky, že plavat neumím a z teploty vody chytnu zánět močových cest a budu dalších pár dnů v bolestech na antibiotikách.

Mé nejoblíbenější boty jsou glády a ráda řídím v botách na podpatcích. Mám vlastní auto, kterému důvěrně říkám šrot. Jsem opravdu dcera mých rodičů, mám na to papír. Už v necelém roce jsem si musela projít testy na DNA, protože otec se mě vzdal ještě dřív, než jsem se stačila narodit a docela úspěšně se mu povedlo udělat z mého života peklo. Na druhou stranu jsem mu vděčná za mladistvé geny, protože má nevlastní o deset let starší sestra, stále vypadá na dvacet. A já jsem jako bych jí z oka vypadla.

Ráda (se) miluji a jím. Zbožňuji pocit anonymity. Proto opět nový blog. Ovšem ti, kteří můj styl psaní znají mě okamžitě poznají. Protože jsem specifická. Budu se zapírat. Prostě nechci, aby o mě rádoby známí věděli. A nepočítejte s tím, že bych vám dala kontakt na mě. Žádný facebook ani nic jiného s mým opravdovým jménem. A vy, kteří mě jménem znáte, si toho važte.

Bydlím ve městě a na vesnici, ale nejčastěji mě najdete v tom velkém městě na Moravě. Mluvím moravsky s prvky obecné češtiny. Psát se snažím spisovně. Občas mi to dělá problémy, ale snaha se cení. Takže když chybu najdete, klidně mě opravte, ale neříkejte mi, jak jsem tupá. Děkuji. Hrozně rychle chytám jakékoli přízvuky a nářečí, takže je možné, že mě chvíli uslyšíte mluvit po ostravsky, jak mi zobak narostl a za chvíli se budu bavit se slovenskou kamarádkou její rodnou řečí a za chvíli s dalším člověkem přepnu na přízvuk středních Čech.

Mám dny, kdy lidi zbožňuju, mám dny, kdy lidi nesnáším. Ráda se nadchnu pro zajímavé věci a pak nesnáším, když mi to někdo začne vymlouvat. Jsem jaká jsem. Nezáleží mi na tom, co si o mě myslí ostatní. Záleží na tom, co si já myslím o vás. Mám ráda hezké lidi. Nemám ráda tlusté slečny, které si neuvědomují, že jsou tlusté. A nesnáším ženy, které vystavují své velké prsa. Neuznávám argument: "Proč bych je neukázala, když je mám." A taky nesnáším holky na dvaceticentimetrových podpadcích, které chodí jako kačeny.

Jsem maniodepresivní studentka největší fakulty v České republice. Obor, který studuji, má uplatnění 99%. A já to nezvládám.

Miluji zvířata. Leč žel bohu krom kotěte u rodičů již žádné nevlastním. Všechny se porozdávali a křečci spáchali sebevraždu. Zbožňuji zoo v městě mé školy, a když se tam projdete a budete si číst jména sponzorů, tak u jednoho druhu mé jméno najdete.

Ráda čtu, i když na to nemám poslední dobou vůbec čas. Jsem schopna za knihy utratit nerozumné množství peněz, protože knihovny mě tolik nepřitahují. Snažím se to vyčešit čtečkou.

Více se o mě dozvíte časem. Snad mě budete mít rádi.

A jestli máte ještě nějaké otázky...