Ve chvíli, kdy v té zprávě vidím jako první slovo "Zlatíčko," nemám chuť to vůbec rozklikávat. Dělá to naschvál. Vím to. Ale i přes to mě to drásá. 

Jo, vyměňovat si neslušný fotky je za hranicí slušného vychování. Ale když hrajeme hru na flirtování, má podle mě mít pravidla. Jedno z těch pravidel by mělo být nezatahovat do toho city. A aby se do toho nezatahovaly city, neměla by se používat přesně tato slůvka. 

Takže už tady mám druhý den nezobrazenou zprávu, která mě vyloženě sere pokaždé, když jdu odpovědět někomu jinému a vidím, že tam ta číslovka "1" u nepřečtených stále je. 

Když jsem mu naposledy napsala, ať mě takhle neoslovuje, přistála mi odpověď: "Taky ti můžu říkat čubko," což by podle mě rozhodně bylo více autentické a vystihující. Kdyby to bylo na mně, nemusel by mě oslovovat raději vůbec. Nebo zůstat při původním oslovování názvem profesí. V okamžiku, kdy mě totiž začně nazývat jinak se mu velmi těžko vyká. A já si to vykání prostě držet chci. Protože je to pro mne tak neskutečně sexy, že to ani nejde popsat.

Místo toho tady mám to zlatíčko. Bléé. Jak mě taková drobnost dokáže naštvat. Vtipné co. Akorát že vůbec. 

A tak v sobě jdu najít nějakou sílu a odepsat mu. Protože koukat na tu nezobraznou zprávu další den bych nezvládla. Ne, když tam svítí to slovo.