Prostě Víla

Tak jsem se snažila přečíst tu slavnou Babišovu knížku, ve které říká pravdu. A chci blejt. Jen ještě nevím, jestli z toho obsahu nebo z toho slohu. To, že já píšu v krátkých větách. Dobrý. Já to lépe neumím a nemám ambice z toho udělat knihu. Ale napsat knihu, která není román, v tomhle stylu, je fakt bizár. Do čítanky dobrý. Nevím, co jsem čekala. Nevím, proč jsem to stáhla. Nevím. Ale vím, že to je tak brutálně odtrhnuté od reality, že se mi střídají slzy smíchu a smutku. No dobře, přeháním, pořád mám jenom jeden výraz, stejně pohrdavej... A teď už jenom moje poznámky. Protože víckrát to číst nechci, ale bavit se o tom s lidmi chci. *** Ne, ne, ne migrantům. Ty vole. Jako by k nám nějací chtěli...  Kecy o tom, jak by měly ženy rodit. Na tohle jsem alergická od všech osob jiného genderu než žena. No vlastně i od těch. Všechny máme podle Babiše mít nejméně tři děti a zároveň na rodičovskou mají jít muži. Good idea. Lol. Úplně vidím ty chlapy, co se hrnou plodit a starat se. Určitě...

Ještě pořád je to těžké. Některá témata jsou tabu i po takové době. Jsou otázky, na které se ptát nechce. Jsou věci, které slyšet nechce. Třeba jestli ten minulý čas slyšela správně. Jsou věci, které říkat nechce. A on to ví. A stejně se ptá. Už to nebolí, jako tehdy. Možná to vlastně nebolí vůbec. Jen to odkrylo tu starou ránu a z tehdejší jizvy vyteklo pár kapek krve. Možná si do té staré rány zajela nožem sama. Možná si velmi rychle všiml, že ten nůž vytáhl, a stejnou rychlostí ho uklidil. Když se tehdy před těmi třinácti lety poznávali, dal jí záludnou otázku. Proč když se baví s ním, tak má úplně jiný hlas, než když se baví s ostatními. Nevěděla. Nedělala to schválně. Tušila. Pak si přečetla plno článků, které její tušení potvrzovaly. Vlastně bylo hrozně zvláštní, že se jí tohle dělo i po takové době. Když jí bylo skoro třicet a byla se vším srovnaná. Už dávno neměla mít ty puberťácké sklony. Už dávno měla být dospělá. Ještě pořád je to těžké. Možná ji to bodlo hlouběji, než si ch...