Prostě Víla

Byl konec února, když Kladeňáček na Skypu vyrukoval s větou: "Mám pro tebe návrh..." V očekávání nejhoršího jsem otevřela odkaz, který mi poslal. A začala jsem se úlevou smát. Byla to "jenom" přihláška do soutěže Chcete být milionářem. Nenapadlo by mě, že by mě tam přijali, ale řekla jsem si, že aspoň může být sranda. Podmínkou bylo, že to sama nevyplním. Buď mě přihlásí on, ať mám na koho svádět tu ostudu, nebo nikam nejdu. A tak Kladeňáček poctivě vyplňoval, hledal mou nejhezčí fotku a dával dohromady věty s důvody, proč se do soutěže hlásím. Všechno se mnou samozřejmě konzultoval, protože kdyby tam napsal nějakou ptákovinu, tak bych se na něj zlobila. Ale naštěstí mě opravdu zná. Já jsem mezitím přemýšlela nad nápovědou na telefonu, ale zase tak těžké nebylo. V první sekundě mě napadla Baruschka a jsem jí vděčná, že mě s tím neposlala do háje, ale ještě jí to udělalo radost. Horší bylo vymýšlet ty další dva lidi. Ne že bych neznala dost vysokoškoláků, ale potřeb...

Už od dob, kdy jsem byla malinká, jsem tě moc nechápala. Všichni jsme bydleli v jednom domě, ale nepamatuji si, že bys někdy jen tak přišel a bavil ses s ostatními jenom tak. Pokaždé jen když byl nějaký problém. Za to si dobře pamatuji, že to jsi ty, kdo mi pokazil Velikonoce. Ne jedny konkrétní. Všechny. Nikdy jsi nerespektoval, že jsem alergička. Pokaždé jsi přišel s jalovcem místo pomlázky a tím kusem stromu jsi mě mlátil tak, že jsem měla modřiny z alergie další měsíc. Tři dny jsme pak museli sušit matrace, protože jsi mě vodou polil vždycky už v posteli v šest ráno a dalších několik dnů jsme větrali tu nejlevnější kolínskou, kterou jsi s takovou radostí po mě lil. Po malém dítěti! Opravdu ti za to děkuji, posledních několik let trávím Velikonočních nedělí tím, že starostlivě zamykám celý dům, všechny pokoje, a barikáduji se ve svém pokoji, aby nešlo dveře ani vyrazit. Díky Bohu za to, že čtu hodně tlustých knížek, kterými se ty dveře, stůl, židle a klika dají dokonale podložit. A ...