Prostě Víla

ten má hubu plnou zubů. V osmi letech mě jedna milá paní zubařka traumatizovala tím, že mi vytrhla nervy jedné stoličky, zaplombovala ji špatně a tím mě odsoudila k naprosté záhubě. Do té doby jsem žádný kaz neměla, zuby bílé jako perličky. Ještě aby ne. Měla jsem čerstvě "nové" zuby a ne mléčné. Jenže tahle s prominutím kráva do mé malé dětské pusy valila dospělácké nástroje a místo opraveného zubu mě tak bolel obroušený jazyk a podobně. Nehledě na to, že osmiletému dítěti trhat nervy není prostě normální, ten zub na tom tak hrozně nebyl. Od té doby se těchto ďábelských pracovníků bojím jak čert kříže. O to víc, že mám v těle nedostatek vápníků, a navíc i když si je čistím pravidelně a vždycky mě za to zubaři chválili, tak se mi kazy množí jako houby po dešti. A žádný zubař mi nikdy neřekl, čím to je a jak proti tomu bojovat. Ukončili to tím, že je mám po rodičích. Kráva zubařka mi také řekla, dokud jsem na to měla (rodiče měli) peníze, že rovnátka nebudou potřeba. Takže teď...

Každý den je jiný. Jeden den svítím jako sluníčko. Druhý den se toužebně koukám na okno a přemýšlím, jak by všechno bylo jednodušší, kdybych skočila. Třetí den se usmívám.... Škola, škola, škola. Ta v tom má prsty. Mohla bych si s Vámi prosím domluvit konzultace? - Postupujte dle postupu ve studijních materiálech! A tak se píše ročníková práce bez vedoucího. Pohoda, já jsem přece chytrá, ne? * A taky jsem žárlivá mrcha. Provalily se slečny z porna. Jedna z kurev sedí s mým přítelem ve stejné školní lavici. ..the best handjob ever... S nažím se ten popisek dostat z hlavy. Hm. Takoví lidé by se neměli pohybovat ve společnosti nevinných kluků. Žárlím a bojím se o něj. Nesmyslně. Nezačal by si s takovou. A kdyby jo, tak by mi to přece neříkal. Ale stejně žárlím. Sakra. Proč musí sedět zrovna spolu... Když nemám prachy na studium, jdu uklízet do tesca a ne šu*at za peníze. Co je tohle za zvrácenou povahu.... Jsem stará a zapšklá a chybí mi sex. * Fixa v Praze. Skvělá. Dokonalá. Nepřekonate...

Zkusila štěstí. Vyšlo to. A tak se pojede na Fixu do Prahy. Jste na seznamu hostů . Ach, jak krásná věta. Nestává se tak často, že by Víla vyhrávala. A teď se to podařilo. A peníze za cestu? Ty se nepočítají. Stejně by tam jela. Dva čtvrtky s miláčkem. A pondělí bude taky. Pořád tak moc šťastná. Doteky. Líbání. Úsměvy. Objímání. Bude kytara. Bude brnkání. Těšení se. Na to vztekání. Pražáckej přízvuk je nakažlivej... *** Jen jediné je špatně. Do neděle mám odevzdat práci k souborné zkoušce. Nemám ani čárku. A žádný nápad. Prokrastinace. Se udělá samo. Hm.

Poslouchat CD Fixy pár minut po tom, co se oficiálně objevilo. (Kupte si ho :P Je fakt fajn :D) Usmívat se od ucha k uchu. Tulit k vonícímu plyšákovi. Na krku mít nový nahrdelník. Na stole srdíčko z lásky. Jet si jen tak na otočku kus světa. Protože mi tak hrozně chyběl. Dva introverti, kteří nezavřou pusu a mluví i při líbání. Aby si stihli říct úplně všechno. Spřízněná duše, které zapadá přesně do té mé. Tančit si na autobusáku. Na ostatních cestujících nezáleží. V metru si něžně opřít hlavu o jeho rameno, nenápadně si vrýt do paměti jeho vůni. Kéž by ten úsměv nikdy nevymizel. :)) Tak jdu zase zavřít oči, přemýšlet o tom, jestli je vůbec normální milovat tak moc, a prožít ten den ještě minimálně jednou, ve snu. Krásný smutný den. Krásný ve všem, co se událo. Smutný, protože všechno jednou končí. Ale co, budou přece další. :))