Prostě Víla

"Když ti ublíží kluk, tak klid. Jeho nejlepší kamarád to opraví," vyskakují na mě vtipná videa na tiktoku. A ona je to vlastně pravda.  Na začátku prosince jsem mu o půlnoci psala, aby za mnou přijel, že už nemůžu a nevím co dál. Přijel. A já plakala. A plakala. A plakala. On mě držel. A já si nemohla pomoct. Nikdy mě nikdo neviděl v takovém stavu. Až tenhle kluk...  Trávil se mnou čas, aby věděl, že jsem v pořádku. Asi to byly oprávněné obavy, po tom, co mu v listopadu ve 4 ráno volal, že se chci zabít, a ať mi to rozmluví. Až na to, že jsem v tu chvíli nechtěla zabít sebe, ale jeho. Protože nechápal, že už nemůžu dál. Že už nechci dál. Že jsem to chtěla skončit od srpna a on mě nenechal.  Prosinec byl plný hádek. Kdy po mně do telefonu řval, že jsem nikdy nebyla jeho holka. Nikdy. A pokud jsem si myslela, že ano, tak jsem žila v bludu. Funny. Protože najednou jsou jeho historky jiné. Najednou jsou to opilecké hlasovky z autobusu, ve kterých říká: "Ještě nikdy jsem neza...